S profesionálním koučem Ing. Alešem Kalinou jsme se v rozhovoru dotkli nejen atraktivního tématu, kterým je koučing, koučování v praxi a jeho hranice, ale také využití emoční inteligence v zaměstnání, ve vztazích mezi nadřízenými a podřízenými, či teorie Emočních rovnic …

Nejdříve bych vám ráda položila pár otázek týkajících se vašeho osobního vývoje a vaší cesty ke koučinku. Koučink - ještě nedávno u nás téměř neznámé slovo, jak jste se vy sám ke koučinku dostal? Čím vás oslovil?

Celý kus života jsem se zajímal o vedení druhých k lepšímu životnímu stylu a ani jsem si neuvědomoval, že šlo vlastně o koučink - vzít jednoho člověka za ruku a vést ho k místu, kde mu bude lépe. U nás to bylo neznámé slovo, ale ta aktivita sama o sobě je všem dobře známá. Každý máme nějaké životní bolístky a zamrzlé cíle a chceme se k nim dostat. Pak jsem se i sám dostal do životních potíží a hledal a hledal někoho, kdo by mi mohl pomoci, ale nenašel. Obrátil jsem se tedy na knihy a celkem jich nakoupil snad 30 metrů. V anglickém světě jsem viděl, že opravdu šlo o profesionální činnost a rozhodl jsem se tomu věnovat full time. Z přečtených knih a vlastních zkušeností jsem extrahoval to podstatné a vytvořil vlastní programy pro řešení životních problémů ve 4 oblastech. V práci, penězích, vztazích a zdraví.

 Kdy jste si uvědomil, že byste mohl být dobrým rádcem druhých, který by je vedl a přispěl k řešení jejich soukromých i profesních problémů?

V sedmnácti letech. Již tenkráte jsem u sebe začal pociťovat nadání pochopit lidské problémy a nacházet pro ně řešení. Nebál jsem se žádných problémů, a tak jsem kolikrát skončil u lidí, kteří drželi nůž v ruce a chtěli se životem skončit.

Jaká je vaše klientela? Kdo z profesních důvodu vyhledává nejčastěji vaše služby?

Nechtěl jsem se zabývat tím, co dělají ostatní. Nechtěl jsem dělat školení typu „dovednosti všeho druhu“. Zaměřil jsem se na řešení jádra problému. Takže když někdo přijde, že neumí komunikovat na valné hromadě před akcionáři, neřeším s ním komunikační dovednosti, na to si může najmout někoho jiného, ale řeším kořen problému, proč mu jeho mozek nedovoluje se uvolnit, být přirozený a klidný, pokud se postaví před lidi. Naše klientela je ze všech oblastí a oborů činnosti, automechaniky počínaje a vládními činiteli konče. Všichni, kdo chtějí poznat příčinu svého selhávání a chtějí si udělat ze života bezdepresní zónu a chtějí si v životě udělat pohodu.

Koučink by stejně jako ostatní metody zaměřené na osobní rozvoj měl vést nejen ke zlepšení pocitů a emočního vnímání situací, ale přinést i jisté viditelné výsledky. Kdy mohou být již poprvé viditelné první úspěchy vašeho klienta pod vaším vedením? Jste si vědom nějakého velkého úspěchu ve své kariéře, či naopak případu, kdy se vám ani po delší době nepodařilo situaci, se kterou za vámi klient přišel, řešit?

Pracujeme přímo s emočním kódem mozku, což umožňuje klientovi se docela rychle shlédnout v zrcadle a pochopit jádro svého problému. Aby se ale změna viditelně projevila v jeho životě, to je případ od případu různé. Jde nám o komplexní změny, ne o rychlé a netrvalé změny forem chování. Mohu říci, že viditelný první úspěch může být i po třech schůzkách, ale i po dvaceti. Opravdu záleží na tom, co klient řeší a jak dlouho to řeší. Pokud se problém stane součástí jeho návykového systému, může trvat změna i rok.

Vybavujete si ze své praxe situaci, kdy klient, který měl o koučování velký zájem, nakonec nebyl schopen spolupracovat? Jaké jsou hranice koučování?

Každý člověk se může změnit, když o to stojí dostatečně intenzivně. Nemám ani jednoho člověka, který by svůj cíl nedosáhl. Může se ale stát, že začne o mě či o sobě pochybovat. Pak mu nepomůže ani svěcená voda. Hranice nejsou. Neumím křísit mrtvé a vracet zrak. Ostatní se dá naučit.

Vaše odborná kvalifikace je označena jako kouč III.stupně, jakým způsobem jsou odborníci působící v koučinku certifikováni? Jaké jsou jednotlivé stupně a jaký je mezi nimi rozdíl?

Stupně jsme si v tomto případě navrhli sami pro interní kvalifikační rozřazení. Já mám 27 let praxe a učím další. Napsal jsem skripta a podle nich učím další kouče. Pokud z těchto skript udělají zkoušku, jsou v levelu I. Pokud mají alespoň dva roky praxe v naší firmě, mají nalezeny a otočeny své Emoční rovnice (Pozn. red. Otočení Emoční rovnice představuje jeden ze způsobů práce s Emočními rovnicemi, které souvisejí  s emočním nábojem jedince a jeho skrytými programy) a udělají další zkoušku, dostanou se do úrovně II. Po pěti letech praxe u naší firmy mohou jít do úrovně III.

Jste kromě jiného autorem patentované teorie Emočních rovnic. Na čem je tato teorie založena a proč by nás měla zajímat také z profesních důvodů?

Objevil jsem, že vše, co člověk prožívá, je odrazem jeho zápisů, které nosí uložené ve své hlavě. Tyto zápisy formují jeho chování a jednání a navíc má dotyčný pocit, že v jeho okolí se stále dokola projevují. Například, pokud má někdo ve své hlavě zápis: „Jsem nula“ bude se podle toho chovat, příliš se neprojevovat, nedávat svůj pocit sníženého sebemínění najevo, a i přesto bude mít často pocit, že o tom, že je nula, okolí ví a dává mu to najevo. Svého pocitu se nezbaví i když jej nikomu neukazuje. Takže jakýkoliv problém můžeme s pomocí Emočních rovnic přesně definovat a klientovi podat důkaz, jak se do daného problému dostal a proč.

Jaké Emoční rovnice stály za jeho rozhodováním a jaké stojí za veškerými emočními prožitky. Emoce nejsou jenom v soukromí. Projevujeme je i v práci. Takže pokud známe své emoční naprogramování, můžeme ovládat veškeré své chování všude, kam se dostaneme.

O emoční inteligenci se hovoří stále častěji v souvislosti s mezilidskými vztahy a soukromým životem, ovšem emoční inteligence má své nezastupitelné místo také v naší profesní kariéře. Proč je na vysokých manažerských postech i u řadových zaměstnanců důležitá nejen IQ, naše znalosti a odborné předpoklady, ale také naše schopnost být emočně inteligentní?

Ten, kdo je ve vedení nemusí být až tak zdatný ve vědění, na to si může najmout poradce. Pokud je ale neschopný jako vůdce a nemá patřičné emoční cítění, není hoden následování a nikdo za ním dobrovolně nepůjde. Lidem se v součinnosti se špatným šéfem snižuje výkonnost a častěji odcházejí. Nadřízený, který nemá v pořádku své emoce, přenáší své defekty na své podřízené a pak se diví, že má velkou fluktuaci ve svém oddělení.

Jen si zkuste představit člověka, který má ve své hlavě zapsanou Emoční rovnici: „Vždy musím mít pravdu“ společně s „Za nevědění mohu být potrestán“ a „Raději nikomu nevěřit“. Takový člověk si vždy bude prosazovat své, veškeré informace si bude shromažďovat pro sebe a komunikace směrem k podřízeným mu bude na obtíž. Pokud někdo ve své hlavě má tyto zápisy, nadarmo je posílán na školení.

Jak se liší uplatňování EQ v zaměstnání a doma?

Dle mého nijak. Chci být stabilní osobností s pevným morálním kodexem, s vybroušenou formou chování. Tato osobnost se nezmění zabouchnutím dveří domova. V práci i doma je možné mít nastaveny stejné normy dodržování slíbeného. Pak je jedno jestli slib, termín či dohodu nedodrží syn nebo podřízený. Asi vám to zní divně, ale osobně v tom nedělám rozdíl. Uvědomuji si, že žít vedle mě musí být lehké a nikomu to nechci komplikovat. Proto nastavuji přesná pravidla jednání a dodržování (tzv. pravidlo 3x a dost), a jestli jej poruší manželka nebo podřízený je jedno. Pouze postih asi bude trochu jinýJ.

Emoční inteligence a její znalost může pomoci jak vedení firmy, tak také zaměstnancům k hladší a efektivnější komunikaci. Jakým způsobem můžeme pravidla emoční inteligence uplatňovat ve vztahu ke svým zaměstnancům v praxi?

Emoční inteligence se hlavně projevuje v dodržování těchto pravidel:

a. Buď vzorem. Co sám neděláš, nechtěj po druhých.

b. Nejprve naslouchej a pak raď.

c. Stanovuj přesná pravidla a jemně dbej na jejich dodržování.

d. Na chyby upozorňuj nepřímo.

Staňte se vůdci, kteří jsou hodni následování. Jak? Tak, že si opravíte nejprve svůj emoční svět, zalepíte si osobní zranění, upravíte si hladinu sebevědomí. Teprve člověk, který je sám v pohodě (emočně vyrovnaný a stálý), může něco jiným dávat. Rozervanci, kteří si na vedoucích postech kompenzují jen své egoistické choutky, zůstanou na svých cestách později sami.

 Současná informační společnost s sebou přináší tak obrovské množství poznatků a nových směrů, že je jen velmi obtížné je všechny sledovat a vybírat z nich to vhodné, co mohu využít ve svém osobním i profesním životě. Přitom pro úspěšné uplatnění na trhu práce je třeba si osvojit celou řadu dovedností, které vám mohou pomoci odlišit se od ostatních a uspět v prestižních společnostech a výběrových řízeních. Co podle vás odlišuje nejvíce ty méně úspěšné uchazeče na trhu práce od těch úspěšnějších?

Tak zde se neopovažuji odpovědět. Nemám k tomu přesné informace. Dle mých zkušeností je vždy ve hře více faktorů jako délka praxe, vizáž, sebevědomí, schopnost přesvědčit atd. To jak uchazeč tyto dovednosti představí, není všechno. Na druhé straně může sedět osoba s určitou představou a i dobrý uchazeč nezaujme. Takže zde opravdu nemohu přesně odpovědět.

Profil

Ing. Aleš Kalina

Kouč III.stupně  s 27 lety zkušeností v oblasti mezilidských vztahů, koučink při řešení depresí, partnerských krizí, kariérový koučink, pomoc při hledání maximálního uplatnění a zefektivňování života. Hlavní kouč a školitel společnosti MindSoft s.r.o. a také autor patentované teorie Emočních rovnic. V rámci svého profesionálního zaměření působí jako lektor firemního vzdělávání, přednášek pro laickou i odbornou veřejnost, pro vysoké a střední školy, věnuje se poradenství a konzultacím pro jednotlivce a také certifikaci a školení koučů.

Praxe Aleše Kaliny zahrnuje 15 let praxe v oblasti koučinku, mentoringu a kariérovém poradenství, 7 let praxe v top managementu mezinárodních korporací (Microsoft, Telenor ČR, EDS, Sodexho Pass ČR), ale také zkušenosti v řízení projektů zavádění finančních systémů (Atlas.cz, CCB Finance, Cafe Bar Bohemia, Invia.cz) 
či praxi v řízení vydavatelství knih v oblasti osobního a kariérového rozvoje.

Autor: Soňa Matochová