Jaké to pro personalistu je, když jednou z hlavních kvalit uchazeče o zaměstnání má být intuice? Nejen o specifickém postu bookmakera si s Danou Kollárovou povídal Jan Kaliba. Ředitelka oddělení lidských zdrojů sázkové kanceláře Fortuna se pro HR-server rozpovídala třeba i o tom, jak téměř před dvěma lety vznikalo oddělení HR.

Vy jste žila doma na Slovensku a před dvěma lety jste se znenadání objevila v Praze a začala tu pracovat pro Fortunu. Jak se to přihodilo?

Náhodou. Dostala jsem nabídku nastoupit tu do HR oddělení a přijala jsem ji. Samozřejmě to nebylo jednoduché rozhodování, protože se tím dost věcí v mém životě změnilo. Na jednu stranu je pro mě Česká republika stále domov, ale přece jen už je to od rozpadu federace patnáct let, a tak jsem se tu musela zadaptovat a zorientovat. A také poznat situaci ve Fortuně.

V čem byla specifická?

To je jednoduché – poté, co společnost Penta koupila Fortunu od Michala Horáčka, se HR oddělení teprve zakládalo.

Takže jste ho přišla ze Slovenska pomoci vybudovat od nuly. Byla i to pro vás motivace, proč opustit Slovensko a zkusit to v Praze?

Ano, určitě. Byla tu pouze mzdová účtárna a v jejím rámci jeden člověk, který se staral o personalistiku. Motivovalo mě začít stavět na zelené louce podle vlastních představ.

Jaké ty představy byly? A povedlo se je naplnit?

Nemyslela jsem si, že přijdu do až tak náročného prostředí…

V čem bylo náročné?

Právě v tom, že se tu s personalistikou v podstatě začínalo, mnoho procesů nebylo nastavených, celá společnost procházela změnami, takže se řešila za pochodu i celá struktura Fortuny jako takové. Nejtěžší bylo změnit myšlení lidí, dokázat, aby přijali tu změnu za svoji. Vnést do firmy jinou kulturu, nové myšlenky je vždycky nejtěžší. My sice můžeme o čemkoli rozhodnout, ale lidem se to musí vysvětlovat a odůvodňovat.

Podařilo se?

Myslím si, že ano. Za dva roky jsme z Fortuny udělali společnost, která se může rovnat těm, jež mají HR oddělení už dlouhá léta. Samozřejmě, že mnoho věcí je ještě před námi. Ale základ je pevně postavený.

Abychom byli konkrétní – co ten základ tvoří?

Hlavně jsme se všemi zaměstnanci uzavírali nové pracovní smlouvy, protože do té doby měla Fortuna minimum interních zaměstnanců. Také jsme vytvářeli nový systém hodnocení a odměňování, nově jsme vymezovali povinnosti jednotlivých zaměstnanců. To se týkalo hlavně našeho zlata, za něž můžeme označit pracovníky poboček. Právě oni den co den tvoří image společnosti při styku se zákazníky.

To skoro vypadá, že dříve rostli zaměstnanci ve Fortuně jako dříví v lese a všechno tu z personalistického hlediska fungovalo na čestné slovo... Fortuna opravdu neměla stálé zaměstnance?

To jistě ne. Dříve nebyla personální práce tak rozpracovaná z důvodu, že většina lidí pracovala pro Fortunu na živnostenský list. V roce 2005 se Fortuna stala standardním zaměstnavatelem. Dnes máme přes tisíc stálých zaměstnanců.

To je poměrně radikální změna. Jak vám v takovýchto poměrech funguje vnitrofiremní komunikace?

Má několik složek – buď se po dohodě mohou zaměstnanci přijít na cokoli zeptat osobně, případně fungují tzv. helpdesky – telefonní linky, kam se může kdokoli ze zaměstnanců kdykoli obrátit nebo máme internetovou Schránku důvěry, kterou čte výlučně generální ředitel. Mezičlánkem v komunikaci mezi ústředím a pobočkami je oblastní ředitel.

Uvažovala jste o zavedení firemního časopisu?

Uvažuji stále, do jednoho roka by jsme chtěli zavést aspoň intranet, když ne časopis v tištěné podobě. Už teď vydávám pro své kolegy manažery a oblastní ředitele takový virtuální personalisticky laděný měsíčník Personální střípky.

Jaká je hierarchie vašeho „zlata“, o kterém jste hovořila, tedy pobočkových zaměstnanců?

Žádná, všichni jsou si rovni. Je tam takový zvláštní režim, v každé pobočce se střídají dva až tři zaměstnanci, kteří se o ni kompletně starají. Týden pracují, týden mají volno, nebo mají krátký a dlouhý týden. Řízení poboček v oblastech po celé ČR vykonávají oblastní ředitelé. Celý systém pobočkové sítě zastřešuje ředitel pobočkové sítě.

Možná je to jen můj dojem, ale u přepážek Fortuny pracuje oproti ostatním sázkovým kancelářím vysoké procento žen. Čím to?

Zajímavé. My samozřejmě nikoho při výběrových řízeních nediskriminujeme podle pohlaví. Ale je to možná taková tradice nebo psychologický omyl, že pokud je u přepážky mladá pěkná žena, přijde do pobočky víc zákazníků.

Takže určitou roli pohlaví hraje, nebo ne?

Neřekla bych. Jediné,  co u mužů může být rizikové, je jejich hravost a láska ke sportu, která když se zkombinuje s přehnanými sklony k sázení, může přinést problémy… Asi tušíte, jakého charakteru.

To se vám musí výborně hodit vaše zkušenosti s prací s problematickými dětmi, které jste načerpala léty praxe doma na Slovensku…

Samozřejmě, že každá nabytá zkušenost se dá využít a bývá ku prospěchu. Myslím, že mám i díky tomu hlavně poměrně dobrou schopnost empatie nebo cit na posouzení uchazečů o zaměstnání.

Zmínila jste nový systém odměňování, který jste zaváděli. Jak tedy po finanční stránce motivujete zaměstnance, aby byli loajální k firmě a šlo jim o blaho své pobočky?

Motivujeme je pohyblivou složkou mzdy. K té fixní mohou získat další peníze.

Budeme trochu počítat – převedeno na čísla to dělá kolik?

Pohyblivá část platu tvoří asi třicet procent, zbytek je základ, který dostane každý bez rozdílu. Tu pohyblivou složku tvoří různé příplatky, procenta z tržeb apod. Teď jsme ještě navíc uspořádali třeba roční soutěž o nejlepší pobočku, kde se hodnotí hlavně přístup k zákazníkovi, což si ověřujeme mystery shoppingem, který pro nás dělá najatá společnost. Hlavní cenou této soutěže je zájezd pro dvě osoby do zahraničí.

Už se vám stalo, že pracovník pobočky odhalil, že má co do činění s mystery shopperem?

Nevím o tom, navíc tajné nákupy nepraktikujeme ještě příliš dlouho a první výsledky budeme mít k dispozici letos v září, takže je to mladá záležitost.

Specifikem sázkových kanceláří je pozice bookmakera. Tu u jiných firem těžko najdeme. Co musí takový bookmaker umět?

Na to neexistují žádné školy. Každá sázková kancelář si svoje bookmakery vychovává, sleduje talenty. Zájemce o tuto pozici by se měl zajímat o sport i o sázení. Měl by umět sázet, ale samozřejmě ne na hranici závislosti. Měl by se vyznat v pravidlech, zkrátka mít v daném sportu přehled. A pochopitelně i matematické znalosti, ovládat pravděpodobnost, logiku a mít intuici.

Ta se ale dá těžko předem odhalit. Ale máte tedy i formální požadavky na vzdělání bookmakera. Jak se u této pozice dá kontrolovat, že svou práci dělá dobře? Samozřejmě to vyjde najevo podle toho, jaký určí kurs a jestli se ukáže výhodný pro sázející, nebo pro společnost. Ale jde to i jinak?

To je jednoduché – máme hlavního bookmakera, který kontroluje, jak jeho podřízení pracují.

To je Michal Hanák, jestli se nemýlím…

Ano, pan Hanák. Samozřejmě že bookmakeři jsou na dobrém výsledku pro Fortunu motivovaní i finančně. Špatně určený kurs se odrazí i na jejich výplatě. A naopak – mohou získat zajímavé odměny.

Nabíráte bookmakery také pomocí klasického výběrového řízení, nebo ne?

Ano, zrovna nedávno se jedno konalo. Přihlásilo se nám asi deset zájemců a jednoho jsme vybrali. Nebyla to přímo pozice bookmakera, možná spíše analytika. Chtěli jsme, aby měl uchazeč vysokou školu matematického, statistického či podobného zaměření a logické myšlení.

Když se nebudeme omezovat jen na bookmakery – jak testujete třeba sportovní znalosti uchazečů? Zkuste říci nějaké typické otázky…

Třeba na jakém povrchu se hraje tenis ve Wimbledonu, jaký je rozdíl mezi outsiderem a favoritem, kdo vyhrál naposledy hokejovou extraligu a podobně.

Zkuste – nejlépe jednou větou – vystihnout směr, kterým se Fortuna v oblasti HR bude ubírat…

Razíme heslo: „Fortuna – jsme jedna rodina.“ Myslím si, že to není klišé a opravdu nabízíme atmosféru jedné velké rodiny, na zaměstnancích nám záleží, chceme jim vycházet po všech stránkách vstříc a vytvořit jim dobré podmínky, a to nejen platové.

Vy coby personalistka sázkové kanceláře – sázíte se ráda?

Nesázím vůbec, nemám k tomu sklony. Beru to jako hobby určité skupiny obyvatel, ale já jsem si nikdy nevsadila.

Ani s někým o něco, nemám teď na mysli kursové sázení…

Absolutně ne.

Mgr. Dana Kollárová (nar. 1958 v Breznu, SR) – od listopadu 2005 ředitelka oddělení lidských zdrojů společnosti Fortuna sázková kancelář, a.s. v Praze. Vystudovala sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Doplňkové pedagogické studium na Žilinské univerzitě absolvovala roku 2005 prací zaměřenou na prevenci zneužívání a týrání dětí „Jak Honza vyhrál nad Drakem“. Vlastní řadu dalších certifikátů a osvědčení o doplňkovém vzdělání. Kromě češtiny a slovenštiny ovládá ruštinu, angličtinu, němčinu a pasivně i francouzštinu. Zajímá se o hudbu, knihy nebo historii. Ráda cestuje a pobývá v přírodě.

Jan Kaliba