Rozhovor s viceguvernérem ČNB Miroslavem Singerem
Jste viceguvernérem ČNB. Co je náplní vaší práce? Řídíte také lidské zdroje?
V našem systému dělají členové bankovní rady nad jednotlivými segmenty organizační struktury takzvanou gesci. To ale neznamená, že by měli nějakou pravomoc nařizovat, tu má jenom bankovní rada jako celek. Snaží se ale zprostředkovávat, podporovat komunikaci bankovní rady s příslušnou sekcí a jejím ředitelem a současně se soustřeďují na problematiku „svých“ sekcí. Já jsem měl gesci nad čtyřmi útvary banky: finančním, lidskými zdroji, výzkumem a nad sekcí kapitálových trhů – bývalou komisí pro cenné papíry. Dnes mám pak gesci nad všemi dohledovými sekcemi (bankovnictvím, pojišťovnictvím a kapitálovým trhem).
Věnujete se také akademické činnosti. Je to pro post viceguvernéra klad?
Určitě, je to velmi příjemné. Člověku to umožňuje vyvažovat tento svět nějakým druhým. Přednášení, interakce s lidmi z jiného prostředí a jejich otázky a názory jsou obohacující. Člověk si odpočine od přísně hierarchizovaného strukturovaného světa centrálních bank.
Na Vysoké škole ekonomické přednášíte ekonomii informací. Co je to za předmět? O čem studentům povídáte?
Jde o takový kursík, který vychází z makroekonomických modelů na téma informační ekonomie. Kurs se snaží střídat manažerský přístup – jak bojovat s konkurenty, kolik cen a produktů mám nabídnout, nakoupit – a současně ukázat sofistikovanější mikroekonomické modely, které se používají pro hledání odpovědí, byť se ty odpovědi potom třeba dají shrnout do několika vět. Aby si studenti byli schopni představit, co se vlastně v ekonomii za rámcem vstupního kursu mikroekonomie a makroekonomie skutečně odehrává.
Vy jste byl zaměstnancem PWC. Jaké jsou rozdíly v práci tam a v ČNB?
Dlouhou dobu jsem pracoval v privátních firmách, myslím si, že výstup v privátní firmě je snáze definovatelný. Je to nějaký zisk nebo přispění k zisku. Cíle se snáze formulují než u organizace jako je ČNB. Třeba ta má jako jeden z cílů cenovou stabilitu, ale u regulačních sekcí to není jasné automaticky. Debatě, co jsou cíle, se musí věnovat mnohem více času. Komunikace a hodnocení lidí je náročnější, protože lidé musejí vědět, co od nich přesně chcete. Není to o tom, že „není splněný plán tržeb, bonusy budou asi nižší“. Tady je debata s lidmi mnohem težší, protože člověk si to, co od nich chce, při debatě často sám definuje.
Je to porovnatelné se situací v neziskovém sektoru? Tam se rovněž úspěch neměří ziskem.
Nějakou dobu jsem byl v Akademii věd. S Janem Švejnarem jsme budovali špičkové ekonomické pracoviště pro střední a východní Evropu. Bylo to jednodušší, člověk měl představu, jak to vypadá, věděl, že klíčem hodnocení vědecké práce jsou publikace v renomovaných časopisech. Ty nevznikají samy a člověk k nim potřebuje dělat výzkum. Tady je to těžší, chybí pohyb k cíli, který je známý, centrální banka se k žádnému cíli pohybovat nemusí, ona funguje dobře v měřítku evropských centrálních bank. O to je těžší formulovat lidem, co dělat nad rámec rutiny. A když necháte lidi bez dozoru, nebudou dělat rutinu, oni postupně začnou svou činnost zhoršovat. Proto je třeba neustále definovat, kam jít. To je v neziskovém sektoru to nejhorší. Proto také ekonom ve mně říká, že je lepší, když je neziskového sektoru méně než více, právě proto, že není jasné, kam má jít.
Co si myslíte o úrovni ekonomického školství u nás? Studoval jste v Pittsburghu, teď přednášíte na české škole.
Myslím si, že se zlepšuje, ale s výjimkou národohospodářské fakulty si nejsem jistý, že VŠE je součástí toho zlepšování. Bojím se, že škola přišla o šanci stát se školou kvalitní, na které učí lidé z praxe. Ze svého okolí znám lidi, kteří si mysleli, že když skončí v nějaké vysoké pozici a půjdou konzultovat, bude se ze strany VŠE nějaký zájem o spolupráci. Většinou ale takoví lidé končí na ekonomické fakultě nějaké technické školy. VŠE je takový uzavřený svět sám pro sebe.
Chtěl jste být ekonomem už od dětství? Proč jste se rozhodl pro studium ekonomie?
Měl jsem velké sklony k programování, programoval jsem na základní škole i na gymnáziu. Po poměrně náročném studiu na gymnáziu Arabská mě učitelé lákali, abych současně studoval matematicko-fyzikální fakultu a chemii. Já jsem ale šel na VŠE, abych si odpočinul.
Díváte se na ekonomii spíš jako na matematickou disciplínu nebo ji nahlížíte jako sociální vědu?
Je to kombinace obojího. U nás je pořád neuvěřitelná tendence ignorovat matematickou strukturu ekonomie a „plkat“. Někteří lidé nejsou schopni argumentovat čísly, grafem, vzorcem. Všechno nemusí být matematické, ale všechno musí mít nějakou logiku.
Co vás na ekonomii nejvíc baví?
Ekonomii chápu jako hon za kauzalitou. Když se ekonomie povede v čisté formě, je to radost. V metodice má ekonomie obrovský náskok nad jinými sociálními vědami. Není to nějaké narativní vyprávění, snaha historizovat.
Miroslav Singer vystudoval VŠE v Praze (obor matematické metody v ekonomii). V roce 1991 získal stipendium na University of Pittsburgh, kde v roce 1995 obhájil svou disertaci a získal titul PhD. Od roku 1993 pracoval jako výzkumník a přednášející, později jako zástupce ředitele pro výzkum v Národohospodářském ústavu AV ČR a v Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studie UK (CERGE-EI). Od roku 1995 byl hlavním ekonomem Expandia Finance, v letech 1998 a 1999 ředitelem Investiční společnosti Expandia a v letech 2000 a 2001 ředitelem společnosti Expandia Holding. Roku 2001 nastoupil jako ředitel do skupiny služeb podnikům společnosti PriceWaterhouseCoopers ČR. Členem bankovní rady ČNB je od 11. února 2005.
Štěpán Kačena