Rozhovor s Michalem Lukešem, generálním ředitelem Národního muzea
Jste prvním slovakistou ve funkci ředitele Národního muzea?
Na pozici ředitele Národního muzea jsem rozhodně prvním slovakistou. Slovakistika u nás vznikla jako vysokoškolský obor v roce 1994. Na Karlově univerzitě jsem držitelem diplomu číslo dvě. Slovakistika je ale spíše můj doplňkový obor. Především jsem historik.
Jak se člověk stane ředitelem Národního muzea?
Stal jsem se jím v podstatě náhodou. Moji kolegové z Národního muzea mě před čtyřmi lety přemluvili, abych se přihlásil do konkursu, který vypsalo ministerstvo kultury. Tenkrát mi bylo dvacet šest let. Říkal jsem si proč ne, těžko můžu vyhrát v tomto věku, aspoň si zkusím projít konkursem. To může být dobrá zkušenost. Konkurs jsem nakonec vyhrál, kvalifikační předpoklady jsem ale samozřejmě splňoval.
Jaké vůbec pro pozici ředitele Národního muzea jsou?
Obdobné jako na post jakéhokoliv ředitele. Ať už jde o Národní muzeum nebo jakoukoli jinou firmu, musí její ředitel znát alespoň základy z oboru, z té „fabriky“ nebo „company“, jak já říkám. Těžko ale od ředitele očekávat, že bude znát všechny obory pěstované v dané firmě. V komerční firmě bude ekonom stěží úplně vidět do výroby papíru. Musí ale znát základní věci. Já pochopitelně neznám detaily o hudebních nástrojích nebo o sbírce brouků, ale člověk by měl mít náhled. Důležitý je také základní přehled o legislativě, ekonomických souvislostech. Nejdůležitější je mít předpoklady pro vedení lidí. Umět si vybírat spolupracovníky a být schopen je řídit. V neposlední řadě je třeba vysokoškolské vzdělání.
Byl by dobrým ředitelem Národního muzea třeba absolvent Vysoké školy ekonomické?
Na to těžko odpovím. Znám spoustu ekonomů, kteří vedou technická muzea. Nevidím důvod, proč by ekonom nemohl být dobrým ředitelem, pokud má nějaké zkušenosti s muzejnictvím.
Další vedoucí pracovníci Národního muzea jsou spíše manažery nebo odborníky jednotlivých oborů? Neměly by být obojím zároveň?
Je to těžké. V čele pěti sbírkotvorných odborů (Historické muzeum, České muzeum hudby, Přírodovědecké muzeum, Náprstkovo muzeum a Knihovna NM, pozn. autora) stojí odborníci. Historik, přírodovědec, knihovník atd. V centrálním managementu mám potom ještě dva náměstky. Náměstek pro výstavy a sbírky je vzděláním také historik, Dříve pracoval na centrální evidenci při ministerstvu kultury. Můj ekonomicko-provozní náměstek vystudoval filmovou produkci. Pak tady máme ředitele odboru generálního ředitele. To je vyloženě manažerská funkce.
Jen počet návštěvníků hlavní budovy se zvýšil za dva roky o více než sto třicet tisíc. Kdo odpovídá za propagaci Národního muzea?
Na starosti ji mají v oddělení vnějších vztahů a marketingu, které při jejím plánování komunikuje přímo se mnou. Propagace je důležitá, neměla by jenom propagovat, ale vytvářet nějaký image instituce.
Co je úlohou Národního muzea v dnešní společnosti?
Základní úloha každého muzea, nejenom národního, je shromažďovat, uchovávat a prezentovat. Muzeum dělá dvě veřejnosti zcela neviditelné věci. Snaží se mapovat různé obory lidské činnosti jak ze současnosti, tak z minulosti a dále pak mapuje přírodu. Shromažďuje většinou trojrozměrné předměty a informace k nim. Průběžně z těchto dokladů minulosti současným lidem ukazuje buď tematické výřezy nebo chronologické linky. Vystavování tvoří zhruba jednu třetinu celé muzejní práce.
Na Slovensku jsem nedávno vyslechl debatu s ministrem kultury. Přišel s tím, že národní muzeum dostává od státu na každého návštěvníka 480 korun. Takto ale počítat nelze. I kdyby muzeum nepořádalo vůbec žádné výstavy, bude stejně uvnitř pracovat. Má také jiné poslání. A pokud by tohle poslání nemělo, pořád spravuje velké množství budov, které se musí nějakým způsobem dávat do pořádku.
Národní muzeum je svou koncepcí instituce 19. stol. Kde je jeho místo ve 21. století ?
V jedenadvacátém století by muzea neměla být pouhými zaprášenými vitrínami. Měla by to být místa poučení, zábavy, emotivního nabuzení. České muzejnictví má dlouhou tradici, profesně je na tom velice dobře. Máme úžasné sbírky, umíme dělat výstavy. Problémem je komunikace s veřejností. V Americe, kde občas sbírky nejsou nic moc, umí z muzeí udělat centra kulturního a společenského dění. Lidé by se měli bavit při zachování linky uchovávat – shromažďovat – prezentovat. Z tohoto důvodu jsme začali pořádat například muzejní noci. Já jsem nepřítelem výstav typu předmět, popiska, spousta textu. Muzejní výstava by neměla suplovat učebnice, naopak by měla být jen uvedením do problematiky. Skutečné předměty mají větší „feeling“. V člověku mohou vzbudit zájem, aby šel a doma si tu knížku vytáhl.
Muzejní noci se pořádají už delší dobu v Německu. Máte nějaké zahraniční vzory?
Neřekl bych, že chci, aby Národní muzeum vypadalo jako národní muzeum v Mnichově, Berlíně nebo někde jinde. Německá muzea jsou velmi precizní, organizovaná. V Německu umí dělat výstavy uměleckého typu. Britská muzea mají velikou tradici národního muzea a vojenského muzejnictví. Americká muzea fungují jako otevřené prostory. Z každého je třeba vzít si část a aplikovat to na české poměry. Národní muzeum a Slovenské národné muzeum mají to specifikum, že jsou muzei mnohooborovými. Konglomerát všech sbírek dohromady neexistuje nikde jinde na světě.
V minulém roce navštívili Národní muzeum dva pracovníci afghánského národního muzea. Probíhají takové výměny často?
Šlo o ministerský program. Během talibanské éry byla afghánská muzea zrušena. Část sbírky se podařilo zachovat, takže se teď v Kábulu připravuje znovuotevření národního muzea. Mezi muzei probíhají stáže i výměny velmi často. Dobré kontakty máme s národním muzeem v Riu de Janeiru. V srpnu přijede zástupce ředitele na jednání. Právě probíhá výstava zapůjčená z Taiwanského národního muzea. Běžně komunikujeme s muzei evropskými, stejně tak s ambasádami a kulturními středisky těchto zemí.
Průměrný plat pracovníka Národního muzea je 14 106 Kč. Mají mladí lidé zájem o práci ve vaší organizaci?
Průměrný plat odborného pracovníka je zkreslený faktem, že tu máme dvě kategorie zaměstnanců. Právě odborným pracovníkům se platy s novým tarifním systémem zvedly. Pohybují se kolem šestnácti tisíc. Průměr snižují servisní profese. Problémem je nalákat mladé lidi na pozice typu účetní či právník. Jinde si za stejnou práci mohou vydělat mnohem více.
O odborné pozice mladí lidé zájem mají. Když někdo studuje egyptologii nebo hudební vědu, tak je to z principu takový fanatik, že mu nejde o peníze. Do oboru jde pracovat, protože v něm vidí své poslání. Většinou nechce vydělat velké peníze, problém nastává, když si chtějí mladí lidé založit rodinu. Věkový průměr našich zaměstnanců je asi čtyřicet let.
Kdo odpovídá za výběr vašich pracovníků?
Na vedoucí a ředitelská místa se vypisují konkursy jak interní, tak externí. Na jednotlivá místa si zaměstnance vybírá vedoucí oddělení ve spolupráci s oddělením personálním. V případě specifických oborů, jakým je například egyptologie, jsou naše odborná oddělení ve spojení s příslušnými katedrami vysokých škol.
Samo na sebe si Národní muzeum v loňském roce vydělalo z 27 %. Myslíte si, že by se tento podíl mohl ještě zvýšit? Měl by se vůbec zvýšit?
Naší úlohou není zvyšovat zisk, to by asi byla cesta do pekel. Nedokážu si představit, že bychom pronajímali ještě více prostor. Zisk by samozřejmě bylo možné zvýšit, ale spíše větší návštěvností, marketingovou politikou. V zahraničí běžně přispívají donátoři a sponzoři. V České republice je sponzorské klima bohužel velmi špatné. Velké firmy nejsou zvyklé sponzorovat, chybí tradice. Podle mého názoru nemáme ideálně nastavenou legislativu, která by byla vstřícná k dárcům. Z darů sponzorů musíme platit daň z přidané hodnoty. Takové prostředí je pro případné dárce poměrně demotivující.
Co chystá Národní muzeum do budoucna?
Během prázdnin se uskuteční vernisáž výstavy Amazonie. Patnáctého srpna začne neveselá expozice nazvaná Ivan Hlinka – příběh člověka a legendy. Připravujeme ji přímo z osobní pozůstalosti ve spolupráci s paní Hlinkovou. Dvacátého devátého září otevřeme nové národopisné muzeum v letohrádku Kinských. V listopadu pak začne veliká stěžejní výstava Zlaté časy médií. Souběžně bude probíhat celá řada výstav menších.
Kdy začne rekonstrukce hlavní budovy?
Doufám, že co nejdříve, ale záleží to na vládě České republiky. Investiční záměry jsou už hotové. Rekonstrukce jednou začít musí, nebo to celé spadne…
PhDr. Michal Lukeš (30) absolvoval na Univerzitě Karlově historii a slovakistiku. Na filozofické fakultě téže univerzity pak zůstal jako vědecký aspirant. Donedávna vyučoval tamtéž české a slovenské dějiny a dějiny střední Evropy. Od roku 1993 pracoval v Národním muzeu. Muzejní praxi získával též jako zaměstnanec Vojenského muzea. V Divadle Bez zábradlí působil nejdříve jako organizátor festivalu „Slovanské divadlo v Praze“ a později jako provozní náměstek. Generálním ředitelem Národního muzea je od ledna 2002.
Štěpán Kačena