Rozhovor s Miroslavou Měchurovou, ředitelkou Speciální mateřské školy se speciálním pedagogickým centrem pro děti s vadami zraku a řeči.

PhDr. Miroslava Měchurová je ředitelkou Speciální mateřské školy se speciálním pedagogickým centrem pro děti s vadami zraku a řeči od roku 1995. Vystudovala nejprve gymnázium, poté střední pedagogickou školu. Dále pak na Pedagogické fakultě UK předškolní pedagogiku a speciální pedagogiku. Na začátku roku získala na téže fakultě doktorát.

Jedna z knih amerického spisovatele Roberta Fulghuma nese název Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Souhlasíte s ním?

Zcela určitě. Mateřská škola je jakousi základnou, na které se následně staví jehlan dalšího vzdělávání. Se zanedbanou předškolní výchovou už základní, ani střední škola nic neudělá, to je doložené psychology i dalšími odborníky.

Statutem jste speciální mateřská škola. Co to znamená?

Speciální školou jsme od loňského dubna. Do té doby jsme pracovali v programu integrace postižených dětí do běžných škol. Byli jsme mateřská škola se speciálními třídami a se speciálně pedagogickým centrem. Takový subjekt ovšem neodpovídal legislativě. Nastávaly problémy s financováním i v oblasti personální, konkrétně se zabezpečením odborných pracovníků. Tyto problémy je v našem školském systému možné vyřešit pouze jediným způsobem. Museli jsme se rozhodnout, zda budeme školou speciální nebo běžnou. Běžná mateřská škola, která má jen jednu speciální třídu, nebo pouze individuálně integruje, má velké problémy potřeby integrace pokrýt.

Jak funguje financování vašeho zařízení? Kdo je jeho zřizovatelem?

Naším zřizovatelem je městská část Praha 4.  Děje se tak výjimkou v zákoně. Jinak speciální mateřské školy zřizuje kraj, v našem případě hlavní město Praha.

Finance k nám přicházejí ze dvou směrů, jedna část rozpočtu jde ze strany státu, to znamená z ministerstva školství. Připadá na platy, pomůcky a tak dále. Druhá část rozpočtu přichází ze strany zřizovatele – městské části Praha 4. Pokrývá provoz, výdaje na energii a podobně.

Můžete přijímat sponzorské dary?

Sponzorské dary jsou našemu zařízení poskytovány jen v malé míře. Ekonomické prostředí v České republice není této formě podpory příliš nakloněno. Stát podnikající k poskytování sponzorských darů dostatečně nemotivuje. Podpořit handicapované děti také není tak atraktivní jako třeba podpora prvoligových hokejistů.

Kdo je do péče o děti ve vašem zařízení zapojen?

Zaměstnáváme učitelky mateřské školy se středním a vysokoškolským vzděláním,   dále pak speciální pedagožky. Součástí personálu je také psycholog, sociální pracovnice, klinický logoped, dvě dětské zdravotní sestry a tyfloped (pozn. autora: odborník na vzdělání a výchovu zrakově postižených osob).

Máte i nějaké zaměstnance – muže?

Jediným zaměstnancem mužského pohlaví je u nás údržbář.

Podle čeho se řídíte při výběru zaměstnankyň?

Protože jsme státní školou, musíme se řídit legislativou, která upravuje personalistiku a nároky na odborného pracovníka v mateřské škole. Dále je pro nás určující školský zákon a vyhláška o předškolním vzdělávání, zákoník práce, zákon o zaměstnanosti a zákon o pedagogických zaměstnancích. Ti, kdo u nás chtějí pracovat, musí splnit nařízení vlády o odborné a pedagogické způsobilosti. To přesně stanovuje podmínky pro uchazečky. Měly by vystudovat střední pedagogickou školu a absolvovat alespoň bakalářské studium na pedagogické fakultě. Další možností je magisterské studium speciální pedagogiky. Uchazečky musí být samozřejmě osobnostně zralé.

Fungujete jako fakultní škola?

Jsme fakultní školou Pedagogické fakulty UK, zároveň také střediskem praxe střední pedagogické školy. Na praxi k nám chodí studenti vyšších odborných škol zaměřených na sociální problematiku a studenti z lékařské fakulty.

Jaké jsou vaše zkušenosti se studujícími? Jsou dostatečně připraveni?

Máme různorodé zkušenosti. Co se týká samotné předškolní výchovy, zatím střední pedagogickou školu jiné typy studia dostatečně nenahradily. Má velmi dobře propracovanou metodiku práce se skupinou dětí předškolního věku. Pedagogické fakulty velmi dobře připravují na individuální práci s dítětem. V práci se skupinou předškolních dětí jsou určité nedostatky. Studentky mají problém skupinu organizačně zvládnout. Spolupráce speciálního pedagoga vysokoškolsky vzdělaného a středoškolsky vzdělaného je dle mého názoru nejvhodnější.

Jak probíhá další vzdělávání vašich pracovnic? Kdo jej organizuje?

Speciální pedagožky a učitelky se vzdělávají v dalších kurzech a seminářích. Dále si rozšiřují vzdělání dálkovým studiem vysoké školy. Nabídka bohužel není zcela adekvátní potřebám praxe. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy například  neotevírá program dálkového studia speciální pedagogiky. Komplikuje se tak značně možnost dalšího vzdělávání, které ukládá školský zákon. Je to škoda, učitelky si vzdělání opravdu doplnit chtějí,  jsou pro svou práci velmi vnitřně motivovány. Fakt, že tuto možnost v hlavním městě nemají a musí dojíždět do Brna, Hradce Králové, Ostravy, Liberce,  je do značné míry nepochopitelný.

Co vzdělávání vedoucích pracovníků v oblasti školství?

Nabídka je různorodá. Některé kurzy nabízejí příspěvkové organizace řízené přímo ministerstvem školství nebo krajem. Pedagogická fakulta UK nabízí pětileté manažerské studium pro oblast školství. Dále nabízí takzvané funkční školení. Nový školský zákon určil, že jím všichni ředitelé musí projít. Musím však nicméně říci, že ředitelé s patnáctiletou praxi mnohdy vědí více než lektoři. V naší praxi se člověk naučí mnoho z různých oblastí. Jinak to nejde, není dostatečný personál, já například  dodnes nemám sekretářku. Různé manažerské kursy nabízejí soukromé organizace ty můžeme též využít, ale v poměrně omezeném množství. Jsou pro nás značně finančně náročné. 

Předpokládám, že finanční ohodnocení nebude v oblasti školství hlavní motivací. 

Obecně jsou finanční prostředky jedním ze základních motivačních prostředků. Každý se musí „nějak živit“. Každý chce, aby byl za svou práci náležitě oceněn. Ve školství toto zatím v žádném případě splněno nebylo. Bylo by zapotřebí pětitisícové jednorázové navýšení platu, abychom se alespoň trochu dorovnali ohodnocení ostatních vysokoškoláků. Pokud by se udělalo srovnání ostatních profesí, ve kterých je nástupním předpokladem vysoká škola, a mírou by byla skutečnost, jak se tito lidé v životě dále vzdělávají, byly by školské pracovnice nejpilnější. Celoživotní vzdělávání je v našem oboru podmínkou. Co se týče platového ohodnocení, vycházely by bohužel nejhůře. Společnost by měla pochopit, že pokud se chce dostat dopředu, musí mít vzdělané lidi. Musí ale také ty, kteří je vzdělávají, náležitě ocenit. To začíná již v mateřské školce.

Samozřejmě existují i jiná ocenění. Mám radost, když mě někdo ocení, když se nám rodiče vracejí, dávají k nám své další děti, když je zpráva, kterou podají dál, kladná. To je více než finance, ale i finanční ohodnocení je potřeba.

Ředitelkou jste již deset let. Máte nějaké zprávy o tom, jak se daří vašim „odchovancům“? Jak si vedou v dalším životě?

Ti nejstarší budou končit základní školu. Zatím nemáme zkušenost, že by se integrace vůbec nezdařila. Otázka integrace souvisí s tím, jak je na ni školský systém, především na druhém stupni, připraven. Za poslední čtyři roky je ale znát velký posun k lepšímu.

Štěpán Kačena