„Starat se dnes o pitnou vodu, to je poslání,“ říká v rozhovoru pro HR-server Ing. Petr Slezák, personální ředitel akciové společnosti Veolia Water, která je stoprocentním vlastníkem Pražských vodovodů a kanalizací, a.s.

Baví vás práce personalisty u společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK)?

Já bych neřekl jen u PVK. V této oblasti se pohybuji pětadvacet let, a kdyby mě ta práce nebavila, tak bych ji nedělal.

Co vás tedy baví nejvíce?

Úkolem personalisty je neustálé balancování na pomezí dvou aktivit – reprezentuje jednak vedení firmy a její akcionáře, na druhé straně je jakýmsi zástupcem zaměstnaneckého vlivu v organizaci. A najít tu správnou hranici, abych se nezpronevěřil ani jedné z uvedených funkcí, je asi to nejzajímavější.

Není ale toto věčné vyvažování dvojsečné? Kromě toho, že je tato činnost pro vás zajímavá, musí občas být také pořádně nevděčná…

Samozřejmě se ne vždy každému zavděčíte. Do projednávání plánu o mzdách jdete v „tričku zaměstnanců“ a s chutí udržet ve firmě sociální smír, což ale finanční ředitelé i zbytek managementu často těžce nesou, protože ve společnostech, jejichž hlavním produktem jsou služby, představují platy zaměstnanců nezanedbatelnou část nákladů. Takže zde zároveň musíte umět najít úspory.

Je něčím práce personalisty v PVK specifická?

Prošel jsem společnostmi různého typu a myslím si, že odpověď zní ano. Za prvé PVK pracují s přirozeným monopolem sítě a tím pádem zaměstnanci, kteří se věnují odborným činnostem, jako jsou  čištění a rozvod vody, nemají alternativu. Jsou-li odborníky v této oblasti, tak nemají ke komu přestoupit, pokud tedy nechtějí změnit teritorium. Důsledkem toho je, že disponujeme velmi provázanými, semknutými a stabilními pracovními kolektivy. Na výplatní listině máme i celé rodiny a mnoho celoživotních pracovníků ve vodárenství. To však může způsobovat i problémy, protože je pak těžké provádět jakékoli změny. Ti lidé zde pracují desítky let a najednou se například stanou z důvodu technologického vylepšení pracovních procesů přebytečnými.

Dotkl jste se zajímavého problému. Jaká je fluktuace zaměstnanců v PVK?

Ve všech organizacích skupiny Veolia Water včetně PVK se míra fluktuace pohybuje okolo deseti procent, z toho více než polovina je vyvolávána organizačními změnami .

Jak vypadá zaměstnanecká struktura společnosti PVK jako celek? Jste spíše podnik se širokou základnou zaměstnanců na nižších pozicích a úzkým vysokým managementem, nebo je tomu jinak?

Řekl bych, že jsme velmi plochá pyramida – jednotlivé provozy a střediska nejsou příliš hluboko pod provozním ředitelem. Základ společnosti tvoří operátoři vodovodní sítě a lidé pracující v čistírnách odpadních vod nebo v úpravnách vody, tedy střední odborný management a týmy provizních pracovníků. Strukturu naší firmy hodláme i nadále vertikálně zeštíhlovat a horizontálně zplošťovat.

Znamená to, že zeštíhlování společnosti už nějakou dobu praktikujete?

Ano, odtučňovací kůra  probíhá intenzivně. Od privatizace ji každoročně opouští šest procent zaměstnanců.

Aby padla nějaká konkrétní čísla, je třeba poznamenat, že koncem loňského roku jste měli přes 1500 zaměstnanců. Jsou v tom zahrnuti i případné najaté pracovní síly?

Přesně to bylo 1579 a na konci letošního roku to bude cca 1500. Jedná se ve všech případech o naše kmenové zaměstnance. Najímání pracovníků od jiných zaměstnavatelů neprovádíme. 

Jaké bylo toto číslo v roce 1998, kdy akciová společnost PVK vznikla jako právní nástupce státních podniků Pražské vodárny a Pražské kanalizace a vodní toky?

Trochu to upřesněme. V roce 1998 se spojily vodárny a kanalizace do PVK, které bylo v roce 2001 privatizováno Veolií. V tomto roce jme měli dva tisíce sto zaměstnanců.

Z jakého důvodu je nutné i nadále zaměstnanecký kolektiv ve vašem podniku zmenšovat?

Především proto, že se stále mění provozovatelské podmínky ve vztahu k městu a navíc je racionalizace a lepší hospodaření v této oblasti jedinou možností, jak může investor zajistit návratnost svých investic. Cena vody totiž pohříchu není kategorií finanční, nýbrž politickou.

Jak dlouho bude toto zeštíhlování ještě pokračovat?

Zeštíhlování má samozřejmě své technické limity. Pokud máte ve firmě jednoho člověka, který rozumí například personalistice, tak méně jich mít nemůžete. I ten jeden je málo, protože má nárok na dovolenou. My jsme těchto limitů v podstatě již dosáhli. Tam, kde mohl určitou činnost vykonávat místo dvou lidí jeden, jsme ten počet omezili.

I přesto, že PVK zaměstnance propouštějí, tak zároveň čas od času nabírají nové. Jak často vypisujete výběrová řízení?

Zajímavá otázka. Musím hodně dlouho vzpomínat, protože vzhledem k onomu zeštíhlování se děje velmi málo výměn. Tím pádem jsme, pokud si dobře vzpomínám, měli v roce 2003 i 2004 vždy jen jedno výběrové řízení. V roce 2003 jsme zcelovali provoz údržby a hledali manažera střediska, o rok později ještě finančního ředitele a pak už dlouho nic.

Na vašich internetových stránkách však v současné době nabízíte zájemcům tři pracovní místa…

Ano, ale jedná se o pozice nižšího než středního managementu, jde o výměnu výkonných pracovníků na odborné úrovni, takže ani nejde o klasické výběrové řízení. To je pouze poptávka na trhu práce, kde zkoušíme na daný post najít vhodného člověka, a o jeho případném přijetí rozhodne sám manažer příslušného střediska.

Daří se vám vhodné kandidáty na vaše dost specializované pozice najít? A kolik se jich obvykle hlásí?

Záleží na konkrétním případě. Někdy se nám přihlásí pět šest uchazečů, jindy je zájem menší.

Jaký postup při vyhledávání odborných pracovních sil je pro PVK nejúčinnější?

Zaměstnance na odborné pozice má cenu shánět na serverech jako je ten váš, ale pokud je potřeba doplnit pracovní týmy na rozvodných středicích, pak hledáme spíše formou osobních kontaktů, protože chlapi nejlépe sami vědí, koho si vzít do party. A pokud ne, tak tato kategorie lidí určitě nehledá zaměstnání na odborných serverech, a proto používáme k inzerci tištěná média. Ale jak říkám, většinou – asi tak z devadesáti procent – jde o přímé doporučení lidí, kteří se mezi sebou znají.

Zaměstnáváte poměrně hodně specialistů především z přírodovědného oboru. Spolupracujete při jejich výchově a výběru nějak s příslušnými školami?

Ten počet bych nepřeceňoval. Lidí, kteří se v našich provozech starají o technologické procesy a kteří jim také rozumí, nebude o moc více než dvacet a nevzpomínám si, že bychom v poslední době přijímali na podobný post někoho nového. Před třemi lety jsme vybrali a pozvali deset studentů z různých škol – od chemicko-technologické přes některé přírodovědné až po ekonomické. Všichni se u nás rok „rozkoukávali“, nakonec jich zůstalo sedm a ti mají dnes poměrně zajímavé pozice. Tím jsme však v podstatě ucpali možnosti těm dalším. Jinak současných vysokoškolských studentů máme ve struktuře zhruba osm procent.

Říkal jste, že práce pro vodárny a kanalizace je mnohdy zaměstnáním pro celé rodiny či na celý život. Jaký je průměrný věk vašich zaměstnanců a jak řešíte generační výměny zaměstnanců?

Průměrný věk se pohybuje okolo čtyřiceti let. Ta generační výměna odborníků je hodně pozvolná. Odborník na vodárenství se velmi dlouho rodí, ale v okamžiku, kdy dokonale pozná svou rozvodnou síť nebo čistírnu vody, tak získá velice specifickou a nenahraditelnou znalost, protože každá vodárenská síť nebo úpravna je individuální záležitost, nikoli masová. Z tohoto důvodu v naší společnosti pracuje řada lidí, kteří do vodárenství nastoupili kdysi dávno jako do svého prvního zaměstnání a odejdou až do důchodu. Generační výměna bývá obvykle jediným důvodem pro vystřídání těchto pracovníků.

Mezi vašimi zaměstnaneckými posty nechybějí ani ekologické pozice. Jak se společnost PVK staví k ekologii obecně?

Ekologii považujeme za jednu z našich hlavních hodnot. Trvale udržitelný rozvoj a ekologický pohled na podnikání ve vodárenství je zcela přirozený. Bez zdrojů pitné vody se totiž neobejdeme a čím více jsou tyto zdroje v horším stavu, tím je to pro nás nevýhodnější z hlediska ekonomického. Upravovat znečištěnou vodu je určitě dražší, než pokud koloběh vody má v sobě ekologii nějakým způsobem zabudovanou. Jsme aktivním prvkem ekologie jednak na straně vodních zdrojů, ale především na konci řetězce, tedy při čištění odpadní vody. Tady jsme pod výraznou kontrolou státu, konkrétně ministerstva životního prostředí a jiných institucí. Po vstupu do Evropské unie bylo navíc celé území České republiky označeno za vodárensky citlivé, takže nároky na čištění odpadních vod jsou a budou daleko vyšší. Tlaky na to, aby se dbalo o co největší ekologizaci hospodaření s vodou, jsou enormní a pro naši firmu je to součástí podnikání – nabízet obcím možnost dodržet tyto náročné závazky vůči Evropské unii, ale i životnímu prostředí obecně.

Spolupracujete nějakou formou i s některými organizacemi, které se ekologií zabývají?

Určitě ano, ale odpověď na tuto  otázku patří spíše někomu z mých provozních kolegů.

Velké problémy způsobily PVK záplavy v roce 2002. Jen zpráv o potřebě renovovat čistírny odpadních vod bylo nespočet. Projevila se nějak povodeň i v rámci personálního oddělení společnosti?

(Úsměv) Tak nikdo se nám neutopil. Našim zaměstnancům se díky Bohu nic nestalo. Škody na našich zařízeních byly samozřejmě velké, odnesla to zejména čistírna v Tróji, nicméně se nám to s nasazením a odborností našich lidí podařilo napravit. Zásadní změnou v pražském vodárenství, kterou povodeň přinesla, bylo následné zastavení provozu podolské vodárny, k čemuž se předtím hledala odvaha. Ukázalo se ale, že Želivka a Káraný jako zdroje pitné vody pro Prahu úplně stačí. Vltavská voda se od té doby k tomuto účelu nepoužívá, úpravna v Podolí slouží jen jako záložní zdroj.

Nabízí se otázka, zda toto omezení činnosti vodárny v Podolí bylo spojeno s propuštěním…

Samozřejmě, vedlo to také k redukci počtu zaměstnanců podolské úpravny vody.

Pracovníci Dopravního podniku hlavního města Prahy mají zdarma městskou dopravu. Kdyby to platilo analogicky i u vaší společnosti, neplatili by vaši zaměstnanci za vodu a kanalizaci. Jak je to ve skutečnosti? Mají nějaké zaměstnanecké výhody?

Kdysi, před několika  lety, dostávali pracovníci v pražském vodárenství možnost slevy na vodném, dnes nic takového neexistuje. Nerozlišujeme mezi zákazníky a zaměstnanci. Všichni platí za vodu stejně, pro všechny je vodné a stočné stejně levné…

A jiné zaměstnanecké výhody?

Těch je, řekl bych, dost. Zachoval se vliv odborů, je zde kontinuita sociálního fondu, takže funguje systém přerozdělování prostředků. Konkrétně jde o příspěvky na rekreaci dětí, jubilea nebo různé sportovní a kulturní aktivity. Zároveň se snažíme motivovat zaměstnance k tomu, aby dle svého věku a podle svých potřeb dbali o své životní či důchodové připojištění nebo aby si koupili vitamíny – každý se může individuálně rozhodnout. Samozřejmě také vyplácíme prémie i třináctý a čtrnáctý plat. To vše je pokryto kolektivní smlouvou a věříme, že jsme jako největší zaměstnavatel v oboru vodárenství dobrým příkladem pro ostatní vodárenské společnosti.

Svým potenciálním zaměstnancům nabízíte možnost dalšího vzdělávání. Jak tato možnost vypadá v praxi?

Jsem rád, že se ptáte, protože na to jsme pyšní. Součástí privatizačního projektu a fungování společnosti Veolia Water byl i závazek založit institut vzdělávání. My mu říkáme Institut environmentálních služeb. Nejprve byl vzdělávacím odborem PVK, ale postupně se díky péči firmy stal samostatným právním subjektem – akciovou společností, která provádí školení pro všechny sesterské organizace ve skupině Veolia, a to nejen vodárenské. Úhrnem řečeno spadá pod Institut asi dvanáct tisíc zaměstnanců i z oborů energetiky, dopravy a komunálních odpadů. Kromě školení lidí na postech odborných a manažerských je významnou součástí Institutu i doplňování znalostí zaměstnanců středního managementu, například tzv. škola mistrů. Osmdesát procent podnikového vzdělání našich zaměstnanců se děje přes tento Institut.

Hodláte Institut v budoucnosti nějak rozvíjet?

Máme vizi, podle níž by se měl postupně přetvořit ve vysokou školu, která by produkovala vámi již zmiňované odborníky z oboru přírodních věd. Žádná z těch současných totiž neprodukuje profilově přesně ten typ odborníků, které my potřebujeme. Tedy skloubit nejen přírodní vědy a ekonomii, ale i vodárenské stavitelství, protože potrubí je nekonečný příběh a průměrné stáří vodárenské sítě v Praze je, nemýlím-li se, přes šedesát let, takže nás čeká v tomto směru spousta práce.

Jak je to v PVK s profesním růstem zaměstnanců? Je možné se propracovat od nejnižších pozic až do vrcholného managementu?

Jistě. Naše vnitřní politika je takováto: první, kdo je při obsazování jakéhokoli odborného postu na řadě, je náš vlastní zaměstnanec. Externí nábor na pozici odborníka nebo manažera přichází na řadu až jako poslední řešení. Takže máme případy zaměstnanců, kteří začínali jako mladí inženýři na úpravně vody a dnes jsou ředitely společností. A teď nemluvím jen z titulu personálního ředitele PVK, ale celé společnosti Veolia, která je se šesti tisíci zaměstnanců největším provozovatelem vodárenských zařízení v republice.

Ve středověku se čištěním ulic, záchodů a žump zabývali lidé společensky stavění na úroveň rasa nebo katova pacholka. Setkáváte se někdy s podobným přístupem k některým vašim podřízeným i nyní?

Já bych řekl, že se středověkem se společenská hodnota naší práce porovnat nedá. Naši lidé mají technické dovednosti a znalosti na vysoké úrovni a nemají se v tomto ohledu zač stydět. A starat se dnes o pitnou vodu, to je poslání. Voda je mnohem důležitější než spousta jiných věcí – například auty počínaje a jinými zbytnostmi konče – takže si myslím, že naši lidé jsou na své řemeslo hrdí, a to i na tom druhém konci technologického procesu, tedy v kanalizační síti i čistírnách. Oni vracejí přírodě nadneseně řečeno stejně čistou vodu, jaká z přírody přichází do úpraven. Na svou práci nedají dopustit.

V roce 1999 během stavby hotelu Four Seasons objevili archeologové zbytky stoky, kterou v 17. století vybudovali jezuité. PVK provozují svůj archiv i muzeum. Nemají také svého vlastního archeologa?

Nelze říct, že máme přímo archeologa, ale vedoucí našeho podnikového archivu pan Jásek je významným odborníkem, řekl bych i v celosvětovém měřítku. Stojí za ním celá řada nádherných odborných publikací o pražském vodárenství, stará se výborným způsobem o archivní dědictví. V Podolí navíc máme stálou expozici dějin vodárenství, kde se najdou i vámi zmiňované zbytky starých rozvodných zařízení, makety čerpacích strojů a podobně. Tomu naše společnost pozornost věnuje, protože je důležité ukazovat, jak nezbytnou součástí života je voda, kterou my máme za zcela přirozenou. Většina lidí si její důležitost uvědomí, jen pokud voda chybí nebo jí je v ulicích  naopak moc. Přitom jde o komoditu, která je pro člověka důležitější než ropa, o které se hovoří každodenně.

 Současná síť pražských stok navazuje na kanalizační díla spojená s takovými jmény jako například profesor František Antonín Leonard Herget,  Jan Rudolf hrabě Chotek nebo Sir William Heerlein Lindley. Mají tito zasloužilí pánové v současných PVK svého pokračovatele?

To těžko, protože dnes tento systém vytváření dlouhých a složitých staveb, pod které se podepsali právě tito pánové, víceméně skončil. My jsme organizace, která je pouze udržuje a provozuje. Čeká nás sice tvorba jednoho podobně velkého díla, nové centrální pražské čistírny odpadních vod, ale jelikož jde o majetek města, tak se o tuto investici stará Pražská vodárenská společnost a podobné osobnosti musíte tedy hledat tam, respektive u projektantů a dodavatelů. V našich řadách z výše zmíněných důvodů bohužel nejsou.

Stalo se vám někdy, že jste jako personalista PVK musel „chodit kanály“?

Věřím, že ne. Jsem v PVK jen třetím rokem, ale pro zaměstnance se snažím vytvářet rok od roku lepší podmínky. Ta paralela však vůbec není od věci, ono by to případně i šlo. O kanály se staráme, já bych se tam nebál. A kdybyste použil kanalizační síť, tak například cesta dodávky z Jižního Města do centrální čistírny v Tróji trvá čtyřicet minut, což mnohdy nestihnete ani autem.

Zapomeňte tedy na uvozovky a řekněte, zda se kanalizační sítí občas skutečně procházíte.

Někdy to je dokonce velmi příjemné. Když se nedávno stavěl nový Carrefour v Edenu, tak jsem se byl podívat na věc, kterou stojí za to vidět. Musela se tam překládat kanalizační síť, přičemž jednou z našich podmínek bylo, že bude mít podobu klasicky vyzděných kanalizací. A vidět to cihlami precizně vyzděné „vajíčko“ člověka v dnešní době skutečně pohladí po duši. Teď se ovšem chlubím zásluhami stavařů a ne provozovatelů kanalizační sítě. Ale mohu vám říci, že například soutok tří kanalizačních přivaděčů, který je k vidění pod radniční věží na Staroměstském náměstí, platí za nádherné architektonické dílo a ani vám to tam nebude připadat moc špinavé.

Dovedete si naopak představit, že byste žil v době, kdy vodovody a kanalizace neexistovaly a místo osobní hygieny lidé raději pečovali o duši a připravovali se na posmrtný život? Třeba takový Jakoubek ze Stříbra údajně považoval péči o tělo, k němuž PVK přispívají, za činnost vedoucí k pýše a marnivosti…

Povídáme si v centru Prahy a právě v těchto místech je pod námi šest až osm metrů navážky, která z větší části vznikla tím, že se město nestaralo o své odpadky. Hygienu ve městě Josefově, které se rozkládalo zde v okolí Staroměstského náměstí, by dnešní člověk asi nepřežil. A když si představíte, že byste se k ránu vracel z místa noční zábavy a musel se přitom vyhýbat nočníkům vylévaným z oken přímo na ulici, tak se rád vrátíte do dnešního dne, kdy se s něčím podobným nesetkáte.

Ing. Petr Slezák (narozen 1957) – od roku 2002 personální ředitel akciové společnosti Veolia Water a v jejím rámci i akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace. Vystudoval obor ekonomie na Vysoké škole ekonomické v Praze, během své pětadvacetileté kariéry v oblasti personálního řízení vystřídal mimo jiné pozice manažera či personálního ředitele ve společnostech Pražský projektový ústav, Sodexho ČR, v pražském hotelu Hilton a akciové společnosti Tesco Stores ČR/SR

Jan Kaliba