Rozhovor s ředitelkou Uměleckoprůmyslového musea Helenou Koenigsmarkovou.

V čele Uměleckoprůmyslového musea (UPM) jste od roku 1991. Co pro vás tento prestižní post znamená?

Včera jsem byla na kolokviu „Žena ve službách dějin umění“. Diskuze směřovala především k tématům ženy ve vedoucím postavení, ve vědě a v odborné práci. Uvědomila jsme si, že jsem se nemusela v praxi zabývat otázkou, zda je rozdíl v tom, že je ředitelem žena nebo muž. Pokud vím, za 120 let existence mělo UPM pouze osm ředitelů. Já jsem teprve druhou ženou na tomto postu. Dlouhodobost takového působení je zavazující a dává šanci realizovat vlastní záměry. Pokud se něco podaří, mám z toho dobrý pocit.

Splňuje tato funkce vaše očekávání?

Než jsem se stala ředitelkou, již jsem v UPM pracovala delší dobu. Na konci 80. let jsem se shodou náhod dostala na studijní pobyt do Victoria and Albert Museum v Londýně.  Byla to pro mne velice dobrá zkušenost. A ačkoliv se tehdy zdálo, že ji nebudu mít příležitost využít, mohla jsem z ní později čerpat na počátku svého působení na pozici ředitelky.

Měla jste možnost vybudovat v UPM zcela nový management. Na co jste kladla největší důraz, co pro vás bylo důležité?

V zásadě jsou dvě možnosti. Manažer může do funkce přijít s tím, že má určitou vizi systému, kterou se snaží rychle naplnit. To znamená nejspíše výměnu mnoha zaměstnanců a různá drastická opatření. Já jsem ovšem na tento post nastoupila s velmi dobrou a letitou znalostí interních poměrů v muzeu. Nějakou dobu pak trvalo, než se mi podařilo naučit tým fungovat v nových možnostech a poměrech. Někteří z původních zaměstnanců samozřejmě odešli a na jejich místa nastoupili noví. Byl to spíše dlouhodobý proces. Obecně zde neplatí typický manažerský postup, kdy se po pěti letech obměňuje management. Samozřejmě toto nepsané pravidlo platí pouze není-li nutnost změny a pokud se vše v práci daří tak, jak má.

Máte nějaká obecně platná kritéria pro výběr zaměstnanců?

Základním a všeobecně platným kritériem pro jednotlivé profese by mělo být vzdělání. Dříve v některých oborech nebylo možné a při nástupu do zaměstnání hrála samozřejmě větší roli praxe a zkušenosti. Ovšem pokud dnes přijímáme nového zaměstnance, kladu velký důraz na vhodné vzdělání. Domnívám se, že mnoho věcí je možné se naučit až v průběhu zaměstnání. Zkušenosti si může zaměstnanec získat, pokud má schopnosti.

Měli by mít zaměstnanci k UPM a k exponátům, se kterými přijdou do styku, nějaký vztah?

Je to určitě lepší. Dá se to v zásadě poznat už při vstupním pohovoru. Někteří lidé se přijdou do muzea podívat před tím, než žádají o místo, někteří vůbec ne. To jsou takové zřejmé indicie. Estetika, či řekněme tradičně, dobrý vkus, hrají také velice významnou a nezastupitelnou úlohu. Jako muzeum se zabýváme především formou a kvalitou zpracování. Ale zároveň i funkčností. To svým způsobem ovlivňuje i naše vnímání lidí.

Co můžete zaměstnancům nabídnout?

Nabízíme jim především stabilitu. Doufám ale, že už pominula představa, která spojovala muzejnickou praxi s prací v zaprášeném depozitáři. Nabízíme velkou rozmanitost práce. Navíc prakticky každý zaměstnanec přichází do styku s veřejností. Velice časté jsou v rámci našich aktivit i cesty do zahraničí – konference, přednášky, možnosti dalšího vzdělávání.

Jak velký je tým muzea?

Pokud počítáme odborné profese, pak asi 80 zaměstnanců. Včetně poboček celkově 100 lidí.

Jak probíhá financováni?

Jako státní příspěvková organizace spadáme pod ministerstvo kultury. Přidělování financí je velmi vázáno na státní rozpočet. Stále musíme zvažovat, na co stanovenou provozní částku použít, co je pro nás vyšší prioritou – opravená střecha nebo výstava.

Velký projekt, či dobrá výstava se však musí plánovat měsíce i několik let dopředu. Musíme tedy začít plánovat i bez zaručených financí. Bohužel, v České republice je mnoho oblastí, kterým se věnuje větší péče, než kulturním statkům.

Významnou roli v našem rozpočtu samozřejmě hraje vstupné. I když se domnívám, že by se po britském vzoru mělo vstupné do státních organizací našeho typu vybírat pouze pokud jde o mimořádné projekty. Na stálé expozice by měl být vstup volný a nabízet tak všem možnost běžného setkání s kulturním dědictvím.

S jakou formou akvizice se nejčastěji setkáváte? Nakupujete předměty do sbírek, či je stále ještě živé donátorství?

Předměty nakupujeme, ale naštěstí se i dnes setkáváme s darováním. Máme dokonce jednoho stálého donátora, který si přeje zůstat v anonymitě. Je třeba si uvědomit, že každé velké muzeum vznikalo především z donací a ze soukromých sbírek. Nejinak tomu bylo i v případě UPM. Myslím si, že každá forma donace zasluhuje velkou úctu, zvláště dnes.

Jak je to s propagací? Jaký způsob je nejúčinnější?

Máme celou řadu mediálních partnerů a je samozřejmě skvělé, když se podaří o chystané či právě probíhající výstavě uspořádat například besedu v rozhlasu.

Nejúčinnější je v tomto směru televize. Vizuální vjem pro tak širokou veřejnost je jednou z nejlepších cest, jak o dění v UPM informovat. Bohužel však tato forma propagace není dosažitelná tak snadno a v potřebné míře.

Významnou složkou propagace jsou zápůjčky, které naše muzeum provádí na území celé republiky. Někdy se jedná jen o pár předmětů, jindy jde o téměř polovinu výstavy. 

Další možností jsou různé akce pro veřejnost. Již několik let jsme zapojeni do  projektu „Brána muzea otevřená“. V jeho rámci vznikla celá řada projektů. Fungujeme také jako fakultní muzeum pro pedagogy, kteří připravují různé výchovné a vzdělávací programy pro školy na všech úrovních. Pořádáme rovněž přednášky a tak dále.

Za dobu vašeho působení na postu ředitelky vznikla celá řada projektů oceněných i na mezinárodním poli. Vytvořili jste také nový vizuální styl muzea. Kdo se na propagaci podílí?

Nový vizuální styl souvisel s postupnou změnou koncepce a stavu managementu muzea. Byl vlastně jakýmsi vyvrcholením veškerých změn, které v muzeu probíhaly.

Na propagaci se podílejí všichni odborní zaměstnanci muzea. Každý se naučil nějakým způsobem muzeum zviditelňovat. Máme samozřejmě úsek pro komunikaci s veřejností, ale snažíme se zapojit všichni, každý svým dílem. Je to takový obecný úkol, dá-li se to tak nazvat.

Spolupracuje se specialisty v oblasti  personalistiky či lidských zdrojů, nebo i v tomto případě uplatňujete „britský model“?

Prozatím uplatňuji, nicméně s využitím personalistiky jako samostatného oboru počítám do budoucna. Velice dlouho nebylo v tomto oboru možné nějaké odborné vzdělání a potřebné znalosti se tak získávali skutečně teprve praxí. Doufám, že se nám podaří pro tuto funkci najít erudovaného pracovníka. Myslím, že jsme vytvořili pracovní prostředí, které se stane dostatečně zajímavým i pro absolventy nově vzniklých oborů.

Muzeum je od svého vzniku spojeno s celou řadou slavných a významných jmen. Je nositelem tradičních hodnot. Domníváte se, že i dnes mohou tyto osobnosti oslovit?

Jsem muzejník tělem i duší a upřímně v to věřím. Uchovávání klasických hodnot má stále smysl a nemělo by ho ztratit. Bylo krásné postavit muzeum nové a tak naši působnost ještě rozšířit. To je můj sen.

Mají Češi obecně k uměleckému řemeslu a k tradicím nějaký vztah?

Určitě. Projevuje se to například v tom, jak často jsou navštěvovány výstavy slavných českých umělců či klasických sbírek. Je zřejmé, že si lidé chtějí své vazby k historii upevnit. Přesvědčit, že stále existují a existovaly věci, které jsou zajímavé a které stojí za to zachovat.

Opatrujeme minulost, ale musíme také zachovávat něco pro budoucnost ze současnosti. To je třeba si uvědomit. Proto se věnujeme také současnému užitému umění a designu. Návštěvnost klasických výstav je samozřejmě vyšší, ale myslím, že se v tomto směru musíme také vzdělávat. Návštěvníci by měli mít možnost vidět i to, co nově vzniká.

Letos slaví UPM 120. výročí založení. Domníváte se, že může nějakým způsobem potenciální nebo skutečné návštěvníky ovlivnit vědomí historických událostí, kterými muzeum prošlo?

Návštěvníci sem přicházejí zejména proto, aby zhlédli tradiční hodnoty nebo se dozvěděli něco zcela nového. Historický vývoj muzea nejspíše není tím, co je ovlivní. Jistě ale vnímají architekturu muzea jako historické budovy a připomínky zakládajících osobností, které jsou součástí naší stálé expozice.

Změnilo se postavení a cíle UPM za dobu jeho existence?

V podstatě ne. Základní deviza, že muzeum má sloužit jako předloha a povzbuzení soudobého dobrého vkusu, zůstává stejná a stále platná.

Výchovná funkce muzea je tedy stále živá?

Ano. Máme to potvrzeno z průzkumů, z reakcí návštěvníků expozic, výstav či knihovny. Návštěvníci si kladou otázky, které podněcují jejich estetické vnímání a to je pro nás důležité.

V poslední době jste připravili projekt Česká fotografie 20. století. Na čem pracujete nyní?

Koncem listopadu zpřístupňujeme zatím poslední sál stálé expozice. Je to sál hodin. Tam bude trvale k vidění celá kolekce nejen stolních a závěsných hodin, ale také kapesních. Chtěli bychom návštěvníkům přiblížit jejich krásu. Z dlouhodobého hlediska chceme naše expozice dále rozšiřovat a případně vytvářet nové pobočky. Naše společnost dluží větší pozornost českému sklu, ale třeba i fotografii.

Vystudovala FF UK obor dějiny umění. Od roku 1971 pracuje v UPM. Od roku 1991 zde působí na postu ředitelky.

Magdalena Dobruská