Radim Nyč závodil v bílé stopě, v Calgary 1988 si doběhl pro bronzovou olympijskou medaili, a když pověsil běžky na hřebík, zatloukl ho do zdi obchodu s lyžařskými potřebami, který si otevřel v Liberci. Nakolik se mu hodí zkušenosti ze života vrcholového sportovce při práci se svými zaměstnanci, i o tom si s Radimem Nyčem v rozhovoru pro HR-server povídal Jan Kaliba.

Vy nejste jen olympijský medailista a úspěšný obchodník s lyžařskými potřebami, ale i velitel trati Jizerské padesátky, účastník nejtěžšího závodu klasických lyžařů Vasova běhu a co je možná nejzajímavější - servisman norské firmy Madshus. Jak jste se k této práci dostal a co vám dala?

Vyhrál jsem konkurs a roku 2000 jsem začal dělat tuhle práci, měl jsem na starosti biatlon. Co mi dala? Především jsem se setkal se skvělými lidmi a výtečnými sportovci. Hvězdy typu Oleho Einara Björndalena mají svůj vlastní servisní tým, takže jsem s nimi přišel do styku minimálně. Ale pokud ano, ověřil jsem si, že například Björndalen je příjemný člověk. Po každé medaili, ale i po neúspěchu za námi přišel a poděkoval. Je to samozřejmě individuální, ale mohu-li soudit podle vlastních zkušeností, ve světě biatlonu panuje přátelská atmosféra, nikdo tam nenosí nos nahoru, ti závodníci jsou fajn.

Nechme biatlon biatlonem. Svou kariéru běžce na lyžích jste ukončil v polovině devadesátých let. Obchod s lyžařskými potřebami jste si otevřel až po jejím skončení, nebo ještě v době aktivního závodění?

Až po skončení, teď se tomu věnuji desátým rokem. Podnikání byla jedna z věcí, které mě lákaly. Řekl jsem si, že bych to mohl zkusit a vydržel jsem u toho do dneška.

V zimě je náplň vaší práce jasná, ale co dělá prodejce lyží a jeho zaměstnanci v létě?

V zimě je to skutečně jasné, prodáváme vybavení na běžecké lyžování. A v létě? Přes léto prodáváme kola, což je nám docela blízké. Zaměřujeme se úzkoprofilově na sortiment, jemuž rozumíme.

Na podnikatelskou dráhu jste vyjel po boku vašeho štafetového kolegy z Calgary Švandy, s nímž jste se ale ve zlém rozešel. Co se stalo?

Máte pravdu, skutečně jsme se obchodně nepohodli a ve zlém se rozešli. Ale to je všechno, co bych k tomu chtěl říkat. Jde o takovou osobní věc, o níž bych se nerad podrobněji zmiňoval.

Se Švandou jste se rozešel, s jinými však spolupracujete. Jak početný je váš pracovní kolektiv?

Zaměstnávám tři lidi, a když je hodně práce například v souvislosti s Jizerskou padesátkou nebo před Vánoci, najímám ještě navíc dva tři brigádníky. Jde tedy o prodejce a lidi, kteří zajišťují servis pro zákazníky – montují vázání, mažou lyže atd.

Hodí se vám k řízení tohoto (ač malého) kolektivu zkušenosti, které jste získal coby vrcholový sportovec?

Ale jo, určitě. Já říkám, že každý, kdo někdy dělal sport, byl zvyklý na stresové situace, které se v podnikatelském životě samozřejmě také vyskytují. A psychično je propojené s fyzičnem, takže když pak máte v zaměstnání nebo při podnikání problémy, jste na něj z dřívějška daleko lépe připravení a snáze ho zvládáte. Zkrátka víte, co to obnáší. Podle mě to pomáhá a je jen ku prospěchu věci, pokud někdo v minulosti zakusil, co obnáší sport, obzvlášť podobně těžký, jako je běh na lyžích.

Z několika na sobě nezávislých úst jsem slyšel, že váš obchod s běžkařskými potřebami patří k nejlepším v republice. Čím jste si podle vás tuto reputaci zasloužili?

Já doufám, že hlavně dlouhodobou prací. Vždycky jsme se snažili dělat opravdu jen věci, které co nejlépe umíme, ovládáme a rozumíme jim. I lidi, které zaměstnávám, tomu rozumějí a hlavně je ta práce baví, což vede k tomu, že si se zákazníky budujeme bližší neformálnější vztahy. Kontakt s lidmi je mimořádně důležitý.

Můžete zmínit nějaký příklad, jak se vám podařilo vybudovat neformální vztah se zákazníkem?

Třeba během letošní turínské olympiády, konkrétně v souvislosti s patnáctikilometrovým závodem běžkyň na lyžích, který neuvěřitelným finišem vyhrála Kateřina Neumannová a který jsem sledoval v televizi, kterou mám ve své prodejně. Byli tam zrovna zákazníci, kteří se zpočátku o ten závod nezajímali, ale když přišel poslední kilometr a všichni jsme tu začali skandovat a doslova řvát, nechali se strhnout a ještě druhý den nám chodili děkovat za krásný sportovní zážitek.

Uvědomují si prestiž svého zaměstnavatele i vaši podřízení? Jsou hrdí, že pracují zrovna pro vás?

Tak já doufám, že jsou… (smích)

Předpokládám, že výběrem zaměstnanců se příliš zabývat nemusíte…

Přesně tak, rekrutují se spíš z okruhu známých a navíc už nové v podstatě nepotřebujeme. Ono se to během let ustálilo, už víme, co nás čeká, jaký nápor bude třeba zvládnout během sezóny. A v současném složení je to naprosto dostačující. Já jsem sice uvažoval o zřízení poboček v dalších městech, protože pár lidí nám říkalo, že by byli rádi, kdyby třeba ještě v Ostravě nebo Praze náš obchod byl, jenže mně se do toho prostě nechce. Znamenalo by to další spoustu starostí a s postupujícím věkem si stále více uvědomuji, jak důležitý je volný čas.

Jste šéf autoritativní, nebo kamarádský?

Určitě kamarádský.

Utužujete vztahy mezi zaměstnanci i mimo pracovní dobu?

Snažíme se. Na jaře jezdíme s dětmi na soustředění na hory, občas společně vyrazíme lyžovat do Bedřichova a občas se domluvíme a navštívíme společně nějakou kulturní akci.

Vaše slova budí dojem, že fluktuace zaměstnanců je u vás nízká, neřku-li nulová. Je můj dojem správný?

Dá se říct, že je opravdu nulová. Před deseti lety jsme začínali se sestrou a jedním dalším zaměstnancem, postupem času jsme přibrali dalšího a takto to za pomoci oněch brigádníků funguje dodnes.

Brigádníci jsou každoročně stejní, nebo je měníte?

Stejní. Jsou to vysokoškoláci, také bývalí lyžaři, my jsme s nimi v podstatě neustále v kontaktu a oni vždycky sami přijdou, a když je potřeba, pomůžou.

Na stěně vaší liberecké prodejny visí lyže, ve kterých jste před osmnácti lety v Calgary vybojoval bronzovou olympijskou medaili a které jste po čase musel draze vykupovat. Je to ten nejcennější pár, který v obchodě máte?

Řekl bych, že jsou. Musel jsem si je koupit zpátky, protože jsem si usmyslel, když jsem prodejnu zdobil a vybudoval v ní vytrínu na medaile, že by to chtělo mít v síni slávy i vybavení, se kterým jsem ten závod absolvoval. Jenže v tu chvíli jsem nebyl majitelem těch lyží a musel jsem oslovit svého kamaráda, jemuž jsem ten pár, na němž jsem jel štafetu v Calgary, prodal. Dopadlo to tak, že jsem mu za ně před čtyřmi lety musel dát špičkové závodní lyže.

Radim Nyč (nar. 11. dubna 1966) – majitel firmy Nyč sport, která se zabývá obchodováním se sportovními potřebami. Někdejší reprezentant Československa a České republiky v běhu na lyžích. Držitel bronzové medaile ze štafety na 4 x 10 km na ZOH v Calgary 1988 a z téhož závodu na mistrovství světa v Lahti 1989, dále šestý ze závodu na 50 km během olympiády v Albertvillu (1992). Biatlonový servisman norského výrobce lyží Madshus, velitel trati Jizerské padesátky, v roce 2004 doběhl do cíle nejdelšího dálkového závodu běžců na lyžích, Vasova běhu.

Jan Kaliba HR-SERVER