Rozhovor s Evou Snopkovou, personální ředitelkou Johnson & Johnson, s.r.o. pro Českou republiku a Slovensko.
Prvním prezidentem vaší společnosti byl Robert Wood Johnson, společníky mu byli jeho dva bratři. Proč se potom nejmenujete Johnson & Johnson & Johnson?
To mi berete humornou vsuvku mých prezentací. My jsme se skutečně mohli jmenovat Johnson & Johnson & Johnson. Ale myslím si, že není nutné být maximalisty.
Na celém světě zaměstnáváte více než sto tisíc lidí. Jak je to s čísly v České republice a na Slovensku?
Dohromady ve všech obchodních společnostech, které spadají pod korporaci Johnson & Johnson, je nás 350. V České republice a na Slovesku máme tři obchodní sektory. První z nich působí ve farmacii. Po právní stránce je to samostatný subjekt, ale patří pod korporaci Johnson & Johnson. Poté máme rychloobrátkový sektor spotřebního zboží. To je to, co si lidé většinou znají veřejná tvář firmy. S kosmetickým zbožím se člověk setkává v obchodě, reklamě, běžně v životě víc než s chirurgickými nástroji, implantáty nebo lékařskými přístroji. Ty tvoří třetí sektor zdravotnické techniky a diagnostiky.
Vaše společnost je poměrně silně decentralizovaná. V čem spočívají výhody případně nevýhody takového uspořádání? Proč tomu tak je?
Dle mého subjektivního názoru je to do značné míry výhoda, protože každá z našich poboček je značně autonomní, má poměrně široké kompetence a je dost nezávislá. Za naše výsledky tudíž máme plnou odpovědnost. Nemůžeme něco svádět na někoho jiného. Lidé, kterým tento styl vyhovuje, se u nás cítí velmi dobře.
Johnson & Johnson ČR a SR patří k sobě, kdo je vaším nadřízeným?
Každá z našich obchodních skupin, spotřební zboží, farmaceutická skupina a zdravotnická technika a diagnostika má v čele generálního ředitele. Každý z nich má v zahraničí svého nadřízeného, každý po linii svého byznysu. My nemáme jednoho člověka, který by byl nadřízený všem lokálně. Já mám samozřejmě svého liniového nadřízeného, kterým je viceprezident pro personalistiku sektoru zdravotnická technika a diagnostika. Můj nadřízený je generální ředitel sektoru zdravotnická technika a diagnostika. A pak mám samozřejmě takzvané „dotted lines“.
Společnost Johnson & Johnson byla vyhlášena nejlepším zaměstnavatelem v ČR a SR v roce 2003/04. Jaký byl hlavní důvod tohoto úspěchu?
Je to souhra více věcí. Novináři se mě ptali, čím se tak výrazně odlišujeme od ostatních. Já si myslím, že celá personalistická práce je takové puzzle. Do sebe musí zapadat jednotlivé části tak, jak do sebe zapadat mají. V personálním řízení není jeden univerzální návod, že když to budete dělat takto, budete nejlepší. Jde o to, aby člověk, který se personalistikou zabývá, věděl, o čem je jeho firma, jakou má obchodní strategii, pokud je to obchodní firma. Je třeba nastavit vnitřní mechanismy tak, aby podporovaly strategii společnosti.
Pro vás je důležité krédo, které napsal Robert Wood Johnson už v roce 1943. Daří se vám jej dodržovat? Jak je to v ČR a na Slovensku?
Krédo je součástí naší firemní kultury i v Česku a na Slovensku. Každý rok děláme průzkum. Zaměstnanců se ptáme, jak si stojíme versus to, co hlásáme v krédu. Průzkum je anonymní, přes internet, nikdo se nemusí podepsat, ale zaměstnanci se mohou identifikovat číslem divize. Loni na podzim, při zatím posledním průzkumu, jsme vyšli velmi dobře.
Dočetl jsem se, že pořádáte takzvaný Credo Challenge Meeting, kde se posuzuje platnost kréda. Museli jste něco výrazně měnit?
Občas se něco změnilo, ale neřekla bych, že výrazně. Kupříkladu v historii byla zmínka o Bohu a ta se vynechala. Je to osobní věc a lidé mají různý názor na otázku víry. V původním krédu byla zmíněna odpovědnost vůči mužům, kteří pracují pro firmu Johnson & Johnson. Nyní je zmíněna odpovědnost vůči mužům a ženám, kteří pracují pro firmu. Nikdy se ale nejednalo o základní věci, pořád je krédo postaveno na odpovědnosti zákazníkům, zaměstnancům, odpovědnosti společnostem, kde se pohybujeme – jsme zapojeni do aktivit Společenské odpovědnosti firem, Corporate Social Responsibility – v krédu je rovněž řeč o odpovědnosti akcionářům. Tyto čtyři body jako ústřední zůstávají stále hlavním tématem.
Ročně se snažíte „exportovat“ jednoho manažera z ČR na výkonnou pozici do zahraničí. Jak to funguje?
Ano, v rámci firemní strategie chceme jednoho člověka takzvaně exportovat a jednoho importovat. Jsme mezinárodní firma a já si myslím, že je potřeba, abychom jako mezinárodní firma byli otevření. Zatím se to docela daří, někteří naši bývalí kolegové pracují ve vedoucích pozicích v zahraničí.
Ze kterých zemí byli „importovaní“?
Snažíme se brát i nekmenové zaměstnance Johnson & Johnson. Hodně spolupracujeme s VŠE, kde běží program AISEC. Rok jsme hostili studenta z Indie, teď je tu studentka z Číny a příští rok přijede student z Austrálie. Opravdu se snažím přivést někoho z cizí kultury, aby i zaměstnanci, kteří nejezdí do zahraničí, měli možnost spolupracovat s někým „z jiného světa“. Je to úžasně obohacující věc.
Probíhají potom třeba porady vedení v angličtině?
My máme v sektoru zdravotnická technika české vedení, ale občas si dáme i poradu v angličtině.
Štěpán Kačena