Františem Mika je prezidentem České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, lektorem, poradcem managementu a ředitelem firmy MMI.

Jste v čele ČSRLZ, jak dlouho tato organizace existuje a co je jejími hlavními prioritami?

ČSRLZ existuje již deset let, já se účastním práce představenstva od roku 1997. Hlavními prioritami, posláním této společnosti, je poskytovat všestrannou podporu těm, kdo se v ČR zabývají personálním řízením a usilovat o zvyšování standardů tohoto oboru.

Kolik má členů a z jakých oblastí?

ČSRLZ má v současnosti 270 členů. Naši členskou základnu tvoří zejména střední a větší podniky soukromého sektoru, ale i podniky menší a různé organizace veřejné správy. Snažíme se, aby u nás získal informace a podporu každý, ať je z jakéhokoliv oboru. Pro příští období připravujeme i členství individuálních osob.

Prozraďte nám něco o vašich denních povinnostech a problémech.

Sekretariát ČSRLZ, naše profesionální zázemí, je denně k dispozici členské základně. Má na starosti jak komunikaci se členy, tak přípravu, organizování a vyhodnocování pořádaných akcí. Volené představenstvo, jehož činnost je dobrovolná, neplacená,  se schází jednou měsíčně, aby řešilo strategické záležitosti a udávalo směr rozvoje celé společnosti. 

Kde vidíte budoucnost ČSRLZ?

Budoucnost ČSRLZ je všude tam, kde je na programu rozvoj člověka. Náš časopis HR forum má motto, že je určen každému, kdo chce lépe vést druhé i sám sebe. V tom vidím naše perspektivy – rozvoj člověka přece nezajišťuje personální oddělení, ale i jeho kolektiv, manažer a hlavně on sám.

S jakými organizacemi obdobného typu spolupracujete v ČR a v zahraničí?

ČSRLZ je řádným členem evropské (EAPM) i světové (WFPMA) asociace. S ostatními členy průběžně spolupracuje. Pro tento rok připravujeme výrazné posílení pozic naší mezinárodní spolupráce. To ale nebudu prozrazovat,  sledujte naše stránky.

Společnost ČSLRZ vydává i profesní periodikum HR FORUM – jakými oblastmi se tento měsíčník zabývá, v jakém nákladu vychází a kdo jsou jeho předplatitelé?

HR forum je naše „hlásná trouba“, která hlásá již čtvrtým rokem. Má čtyři hlavní sekce určené pro výměnu informací a zkušeností, osobní rozvoj, rozvoj týmu a samozřejmě pro personální práci. Vychází v nákladu v řádu několika tisíců a jeho čtenáři jsou jak pracovníci našich členských společností, tak i lidé mimo ně. HR forum tedy nečtou jen personalisté, ale i manažeři a všichni, kdo se zajímají o rozvoj člověka.

Co považujete za svůj největší úspěch ve vašem fungování na pozici presidenta ČSRLZ?

Za největší úspěch považuji vytvoření týmu lidí, kteří i přes své vysoké pracovní vytížení jsou ochotni věnovat svůj čas na oltář neziskových aktivit. To mě velmi povzbuzuje. Za měřitelný úspěch považuji to, že se nám společně s těmito lidmi a našim profesionálním týmem podařilo vybudovat profesionální a respektovanou instituci a největší odbornou konferenci v tomto oboru v ČR.

Co vás ve funkci presidenta ČSRLZ nejvíce překvapilo?

To nevím, asi nejsem odborník na překvapení. Mám rád, když věci fungují tak, jak o to usilujeme.

Co byste ještě rád dokázal a na co se budete soustředit v budoucnu ve vaší současné úloze?

Budu se soustředit na podporu myšlenky, že strůjcem rozvoje člověka není personální útvar, ale on sám.

Jaké změny podle vašeho názoru prodělalo řízení lidských zdrojů v ČR od roku 1990?

Řízení lidských zdrojů prodělalo zásadní změnu – profesionalizaci. Ovšem ne všude, spíše došlo k výrazné diferenciaci, která jde ruku v ruce s podnikatelskými úspěchy či nezdary. Řadu dobrých věcí k nám „importovaly“ nadnárodní společnosti, řada úspěchů na tomto poli vznikla i v podnicích výhradně domácích.

Kde vidíte největší klady a zápory současného HR v České republice?

Klad vidím zejména v tom, kolik špičkových odborníků dnes je v našich podnicích a kolik nových talentů se stále vynořuje v této oblasti. Mnozí z nich se vypracovali i na zahraniční angažmá.  Zápory současného HR v České republice spatřuji v tom, že zdaleka ne všichni představitelé vrcholového vedení pochopili roli řízení lidí ve svém podniku. Nešťastné je hlavně to, že jim jejich personalisté neumí tuto disciplínu „prodat“.

Děkuji za rozhovor, Jan Turek.