Vím, že se chystáte vydat knihu, o čem bude?

Kniha bude o Assessment centrech. V době, kdy jsem ji začala psát (asi před rokem), nic podobného na trhu nebylo. Mým cílem bylo poskytnout praktickou příručku pro psychology práce nebo jiné odborníky na poli personalistiky, kteří chtějí realizovat nebo již realizují Assessment centra.

Co je vaším hlavním úkolem v současném zaměstnání?

Pracuji na různých projektech v rámci lidských zdrojů, které se vztahují k psychologické problematice, např. průzkum spokojenosti, identifikace rozvojových potřeb zaměstnanců v nástupnickém programu apod. Jde o práci velmi různorodou a často mám možnost se učit něco nového, což mě těší.

Co bylo hlavním úkolem v předchozím zaměstnání?

Zde byla moje působnost poněkud užší. Především jsem se věnovala Assessment centrům ze všech hledisek, jejich nastavení a realizace nebo výběr externího dodavatele.

Proč máte ráda svoji práci?

Protože ráda pracuji s lidmi a protože se stále mění a já se musím pořád něco nového učit.

Proč jste si zvolila tento obor?

Pokud myslíte psychologii, tedy proto, že mě zajímají lidé a důvody, proč jednají tak, či onak. Baví mě s nimi komunikovat a poznávat je. Psychologie práce mě začala zajímat až během studia. Myslím, že jsem pro ni vhodnější typ, protože nemám dost trpělivosti pro klinickou práci a můj temperament odpovídá spíše komerčnímu prostředí.

Popište nějakou veselou příhodu z  AC.

Assessment centra jsou pro kandidáty o pracovní místo většinou poměrně stresovou záležitostí. Jedno výběrové řízení se od druhého často liší i skupinou lidí, kteří se na něm sejdou. Mezi nejpříjemnější AC pro moderátora bývají ta na různé tvůrčí pozice. Kandidáti často dostávají za úkol něco postavit, namalovat a bývají jiní tím, že jsou uvolněnější a hravější. Pro jednu týmovou úlohu jsem kandidátům na pozici v PR dávala stavebnici s přesným časově ohraničeným zadáním. Přesto se jedna z kandidátek zapomněla: zula si lodičky posadila se v kostýmku na podlahu, přehrabovala se v kostkách, usmívala se a něco si pro sebe mumlala. Zdá se, že ne pro všechny to byl náročný zážitek J.

Co říkáte na předpokládané kroky vlády vedoucích ke zvýšení daní.

Nejsem politik, a proto na to mohu odpovědět jen ze svého personalistického hlediska. Když chceme motivovat obchodníky, aby víc prodávali, musíme jim zvyšovat provize, aby měli motivaci k vyššímu výkonu. Jinak sníží výkon (radost z práce prostě nestačí) nebo odejdou někam, kde jim ty provize dají. Nedovedu si představit, že by je rozumný podnikatel za dobrý a nadprůměrný výkon začal postihovat. Kdo by mu pak přinesl peníze?

Jak se díváte na  státní politiku zaměstnanosti?

Zase musím namítnout, že nejsem politik a na tyto otázky se dívám jen ze svého pohledu personalisty.

V minulém zaměstnání jsme často řešili potíže s tím, že k nám přicházeli lidé z ÚP pro razítko. Rovnou dávali najevo, že nemají zájem pracovat, odmítali přinést i životopis. Když jsme jim odmítli dát razítko, aniž by se přihlásili do výběrového řízení, byli hrubí a jednou nám jeden takový „uchazeč“ dokonce vyhrožoval. Doporučenky přinášeli často i několik týdnů poté, co vypršela lhůta a samozřejmě tedy i pozdě na to, aby se mohli o volné místo ucházet. Nechci říct, že jsou takoví všichni nezaměstnaní, naopak. Ale ti, co měli o práci skutečný zájem málokdy přicházeli s doporučenkou. Zřejmě je na stavu „nezaměstnaný“ něco výhodného.

Děkuji za rozhovor Jan Turek      

Hana Kyrianová

Vystudovala jednooborovou psychologii se zaměřením na psychologii práce a organizace v Praze na FF UK. V průběhu studia pracovala jako externí konzultant v personálních otázkách, po skončení studií v poradenství krátce pokračovala. V současné době má za sebou praxi ve dvou velkých organizacích, v Českém Telecomu, a.s., a v Kooperativě, pojišťovně, a.s., v oblastech výběru a rozvoje zaměstnanců a projektů LZ.