Každý člověk je jedinečný. Již v době svého zrození si s sebou na svět přináší jisté předpoklady, a pokud má štěstí, jsou i nadále rozvíjeny. Dnes existuje metoda s názvem „Barvy života“, je postavená na vědeckém základě a nabízí objektivní nástroj právě k poznání člověka a jeho psychiky. Tato metoda je přínosná nejen odborníkům z různých profesí, ale i testovaným osobám. Prostřednictvím metody „Barvy života“ lze objasnit, jak strukturu, tak průběhy individuálního i skupinového myšlení, cítění, prožívání i seberealizačního chování. Oslovila jsem autora oné metody a zároveň promovaného psychologa pana Jiřího Šimonka, aby mi prozradil, co ho přivedlo ke studiu psychologie, který z psychologů ho nejvíce ovlivnil, jak složitá a dlouhá cesta vedla k vzniku metody „Barvy života“, na jakém principu uvedená metoda funguje a zda nelituje času, který „Barvám života“ věnoval.

Zabývat se lidskou psychikou, studovat její souvislosti s ohledem na různé aspekty je určitě zajímavé a předpokládám, že v řadě případů také výzvou k další práci. Co vás přivedlo ke studiu psychologie? A co vás na tomto oboru nejvíce baví?

Budete se asi divit, ale k psychologii mě přivedla práce s malými dětmi, které ke mně tak nějak odjakživa tíhly. Jsou studnice všech rovin lidství a na druhé straně tak trochu nezasloužená „hříčka“ v rukou dospělých. Rodiče a vůbec dospělé lidi, kteří hned v počátku startují a ovlivňují život dítěte, si nemůžeme vybrat. Dostatek osobních zážitků s „nespravedlností“ dospělých v mém dětství se pravděpodobně zasloužil o to, že dětem snad dobře rozumím a oni ke mně mají důvěru.

Nezasvěcený člověk by mohl namítat, že samotný obor psychologie je spojen jen s dnešní dobou. Ovšem opak je pravdou. Svět, zná celou řadu významných psychologů, kteří se výrazně podíleli na rozvoji oboru psychologie. Ovlivnil vás v životě některý z psychologů? Pokud ano, jakým způsobem?

Bylo jich určitě víc, ale tři se mi vybaví hned. První, C.G. Jung, je psychologickým „velikánem“. Druhý je pak poměrně neznámý psycholog a pedagog Dr. Pinkas ze Sociálně právní nástavby v Ostravě (1970-72). Třetí je doc. Jan Papica na FF UP Olomouc (1972-77). První jmenovaný mi ukázal cestu do hloubky jedinečnosti každého z nás, druhý reálnou lidskost při hledání sama sebe i své profesní cesty a ten třetí rozměr odvahy a důslednosti jít v psychologii svojí cestou.   

O účincích barev na lidskou psychiku se vědělo již v dobách dávno minulých. Ovšem do dnešní finální verze se to podařilo dovést až vám v projektu, který jste nazval „Barvy života“.  Domnívám se, že vám k tomuto úspěchu dopomohli nejen kolegové, ale také moderní prostředky, tedy výpočetní technika. Co vás přivedlo na myšlenku zabývat se barvami a jejich vypovídající hodnotou?

Nic bůhvíjak novátorského jsem skutečně neobjevil. Jen jsem dal dohromady, co už se dávno o barvách i asociacích vědělo. Kolegů, kteří mi pomohli a vůbec zajímavých i osobně cenných lidí kolem mě bylo a je stále dost a doufám, že se najdou i další. Pomáhali mi však i ti, kteří mé cestě za poznáváním člověka a jeho psychiky nevěřili, ale přitom jim nebylo zatěžko vydat trochu námahy na to, aby si prostudovali základy a východiska modelu lidského vědomí, které jsem se pokusil sestavit. Ti další, bez zmíněné špetky osobní námahy, mi zase pomáhali detailně poznávat předsudky a sílu společenských pozic a absolutních pravd. A že jich vzduchem poletuje.    

Vedle toho si těžko dokážu představit, že bych s kombinovanou technikou barvově slovních asociací (tedy nejen barev samotných) došel tak daleko, kdybych se náhodou nenarodil v době, kdy vývoj lidí a jejich práci jednou provždy nepoznamenaly počítače. Zároveň přišli na svět naši dva synové, kteří se věnovali programování, a tím moji práci a novou technologii uvedli do konkrétně realizovatelné i hodně široké a variabilní uplatnitelnosti. Člověk zkrátka musí mít i velkou dávku štěstí na lidi kolem sebe, aby dosáhl úspěchu. A to jsem asi měl a pořád mám.     

Metodu, která nabízí pověřeným pracovníkům objektivizovaný nástroj, díky kterému mohou objasňovat jak strukturu, tak průběhy individuálního i skupinového myšlení, cítění, prožívání, ale také schopnost seberealizačního chování lze označit za průlomovou. Na jakém principu metoda ˇBarvy života“ funguje? A myslíte si, že lze uvedenou metodu ještě zdokonalit?

Samotný princip je velmi jednoduchý a neurobiologicky lidem daný. Všichni lidé používají slova (je jedno v jakém jazyku) a jsou v neustálém kontaktu s barvami (barva jako vlastnost světla je přítomna rovněž kdekoli na zeměkouli). Samotný mozek pak využívá obou podnětů k tomu, aby je různorodě informačně propojoval s významy i zážitky z běžného života. No a ostatní už byla jen obyčejná dlouhodobá dřina sbírání, ověřování, následného analyzování dat a debatování s lidmi, kteří si barvy „nasnímali“. Ani už nevím, kolikrát to dokola vlastně bylo. Dalo by se říct, že spolutvůrcem metody se stali všichni, kteří mi jakoukoli cestou svoje jedinečné asociační reakce poskytli. Dnes je to určitě více než 300 tisícový tým, počínaje malými dětmi a konče u seniorů.   

Předpokládám, že test“Barvy života“, lze využít v řadě oborů. Můžete čtenářům prozradit, alespoň ve zkratce, které obory to jsou? A přišel jste během svého zkoumání na nějaký obor, ve kterém metoda poznávání pomoci barev nemá své opodstatnění?

Opravdu mimořádně široké využití této techniky často vyplývá z toho, že nejde v pravém slova smyslu o test, nebo chcete-li zkonstruovanou „zkoušku“. Jde jen o formu průřezového monitoringu, nebo zachycení průběhu asociačních procesů, které nám běží hlavou a častěji se opakují. O kterou oblast života jde, má v sobě zahrnut tzv. „slovní modul“, který se k tomu použije.

Celý způsob snímání je navíc pokud možno koncipován tak, abychom své „nápady“ (volené barvové kombinace k různým slovům) nijak moc neřídili, necenzurovali a připadalo nám to spíše jako spontánní hra. Tu taky můžeme často opakovat a určitě nehrajeme vždycky stejně. Prostě člověk a jeho život je proměnlivá a neustálá změna do jisté míry závisející na podmínkách, v jakých člověk žije. A to naše metoda dovoluje monitorovat v kterékoli oblasti lidské činnosti. Pracné je najít ta správná a kvalitně vystihující i diferencující typická slova pro tu danou oblast, o které se chceme z lidského mozku něco dozvědět. Samotná technika barvově slovních asociací žádné omezené možnosti nemá, podobně jako je nemá třeba řízený rozhovor. Ten můžete rovněž použít pro jakoukoli lidskou oblast, jen si ho musíte kvalitně připravit a „nakalibrovat“. To se musí u „Barev života“ dělat také. A hodně poctivě.

V dnešní době využívá řada personalistů při obsazování volných pozic diagnostiku. Tedy metodu, která zkoumá předpoklady potencionálních zaměstnanců a jejich úspěšnost v oné konkrétní pozici.

Na základě zkušeností již vědí, že úspěšnost zaměstnance není podmíněna jenom jeho zkušenostmi a profesními znalostmi, ale také záleží na charakteristikách člověka. Lze metodu „Barvy života“, využít také v personalistice? Případně jakým způsobem?

Na možnosti jejího konkrétního využití v personalistice byste se mohla zeptat jiných lidí. Třeba MUDr. Filipa Brodana a jeho týmu ze společnosti Zaměstnanci.com, který ji využil pro rozpracování tzv. Balance managementu. Jsem přesvědčen, že jeho využití pro podporu osobně profesního rozvoje, kvalitní adaptace na prostředí a práce kolektivu lidí v průběhu zkušební doby, jsou ještě cennější než jen výběrová diagnostika.

Máte za sebou více než dvacet let tvrdé práce na projektu, který vás stál určitě hodně sil, ale také přinesl mnoho zajímavého a v neposlední řadě úspěch. Pokud byste dnes stál na začátku. Bylo by vaše rozhodnutí stejné nebo byste se rozhodl vydat jinou cestou?

To je hodně těžká otázka. Nevím, kudy by se moje osobní i profesní cesty ubíraly, nebýt skutečností, které jsem už říkal. Ale litovat určitě nemám proč. Vždy mě trochu mrzelo, že psychologie je často lidmi vnímána jako „skleníková věda“. Jako nástroj řešení průšvihů a problémů. A protože na vlastní oči vidím, že v praxi jak samotná technika, tak i navržený model lidského vědomí dokážou přinášet pozitivní změny lidem a ve prospěch lidí v běžném životě, tak bych určitě neměnil.   

Jiří Šimonek (1951)

• absolvent SVVŠ v Krnově, Sociálně právní nástavby v Ostravě a VŠ FF UP v Olomouci - jednooborová psychologie
• od roku 1973 ženatý s manželkou Hanou, se kterou má dva syny Davida a Jiřího
• syn Jiří je zároveň výkonným ředitelem společnosti DAP Services a.s, která byla v roce 2006 založena s cílem, ujmout se metody „Barvy života“ a rozšířit ji nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi
• od svých 5-ti let žije na Krnovsku
• celoživotně se zabývá rybařením, především muškařením a stejně jako většina Čechů velmi rád houbaříje rekreačním sportovcem (basketbal, volejbal, nohejbal), ze zdravotních důvodů se v současné době věnuje především šipkám, které hraje závodně a rekreační hře bowlingu
• podle své ženy je nesnesitelný čtenář

Pro HR server Jaroslava Fuksová