Pavel Beňo je spoluzakladatelem občanského sdružení Práce a vztahy. V rozhovoru pro HR Server mluvil o mobbingu. 

Co představuje pojem "mobbing"?

Termín vychází z anglického "to mob" (vrhnout se, srotit se, spílat). Tento pojem užíval etolog Konrad Lorenz při popisu teritoriálního chování u zvířat a později jej lékař a psycholog Heinz Leymann použil pro popis chování lidí v rámci firmy. Ve svém průběhovém tvaru (mobbing) jde v podstatě o uměle vytvořený pojem, který nemá významový ekvivalent v češtině. Označení "mobbing" se překládá jako "psychický teror na pracovišti", vyjadřuje dlouhodobé šikanování na pracovišti a úmyslné intriky ze strany spolupracovníků.

Jak se liší mobbing od bossingu, bullyingu nebo šikany?

Bossing je v podstatě označení pro mobbing, ale jeho původcem je vedoucí pracovník. Termín bullying je používán v Americe jako souhrnný název pro oba předchozí termíny a můžeme jej přeložit jako hulvátství, neboť "bully" znamená hrubián, surovec nebo hulvát. Dávám přednost užívání pojmů bossing a mobbing před jednotným označením bullying, právě proto, že termín bullying nemá dostatečnou rozlišovací hodnotu. Co se týče šikany - než se u nás alespoň částečně ustálil termín mobbing, používalo se ve sdělovacích prostředcích výrazu šikana na pracovišti. Mobbing a šikana jsou ale dvě různé věci - šikana se většinou vyskytuje v primitivnějších společenstvích, jako je například vojna nebo školní prostředí, a je průhlednější. Mobbing je mnohem sofistikovanější a zákeřnější proces.

Jaká jsou "diagnostická" kritéria mobbingu?

Profesor Leymann uvádí, že o mobbingu můžeme hovořit v případě, znepříjemňuje-li někdo někomu systematicky život nejméně týdně po dobu půl roku. Nelze jej tedy zaměňovat s konflikty, které jsou na pracovišti běžné. Rozlišujeme čtyři stupně mobbingu. V počáteční fázi přicházejí první útoky, schválnosti - mobber šíří o oběti pomluvy, zadržuje jí přístup k informacím, zatím ale nijak plánovaně. Teprve poté následuje přechod k mobbingu, systematický psychoteror. Všechny  naschvály jsou připravované, s cílem oběť zlikvidovat. Ve třetí fázi dochází ke konkrétnímu napadání ze strany personálu nebo šéfa. Oběť bývá personálem nebo vedoucím pracovníkem označena jako "černá ovce", přichází vyhrožování výpovědí a mobbing dostává tichý ale jasně vyjádřený souhlas od vedení. V posledním stupni je cíle dosaženo, oběť se dopouští těch chyb, které jí zpočátku byly neoprávněně vytýkány, a opouští zaměstnání.

Jakým způsobem lze problémy na pracovišti odhalit a upravit?

Pokud se na nás někdo obrátí o pomoc, snažíme se upozornit firmu na možnost, že se tam v nějaké formě vyskytuje mobbing. Ideální je, pokud jsou všechny zúčastněné strany ochotné se podílet na řešení problému. K tomu, abychom problém správně vystihli a mohli jej upravit, slouží technika nazvaná konstelace. Bude samozřejmě hodně záležet na tom, zda organizace připustí, že má nějaké vztahové deficity (ty označujeme termínem "vztahová patologie").

Co jsou konstelace a jak je lze využít?

Konstelace jsou technikou modelování rodinných a vnitropodnikových vztahů. Otcem techniky konstelací je německý psycholog Bert Hellinger. Konstelace vycházejí ze systemického přístupu k analýze a terapii rodinných vztahů. Smyslem systemického přístupu je (ve zkratce řečeno) nahlížet na problém jako na celek, respektive jako ucelený systém - rodinná terapie například poukazuje na to, že je nesmysl léčit jen dítě, které zlobí ve škole a nevšímat si dalších souvislostí, jako jsou konflikty s rodiči a další. Pro užití při nápravě vnitropodnikových vztahů jsou podle mého konstelace velmi přiléhavou metodou.  Tato technika je ve své podstatě velmi triviální:

• pracuje se zpravidla s konkrétním problémem, který se na pracovišti vyskytl v souvislosti s mobbingem. Ze skupiny osob přítomných sezení vybere ten, kdo s problémem přichází, "herce" pro hraní rolí nebo postav, které se vyskytují v daném problému.
• Poté si vybere také zástupce za sebe a umístí jej do prostoru spolu s ostatními postavami problému podle svého vlastního klíče, resp. tak, jak vnímá vztahy pomocí prostorového vyjádření. Sám se neúčastní, pouze pozoruje. Vedoucí role se ujímá terapeut (nebo lépe řečeno odborník, supervizor skupiny). Ptá se "herců", kteří často nic o problému nevědí, jak se ve své prostorové pozici cítí vůči ostatním, kam by se postavili raději, nebo co je třeba doplnit do konstelace, aby se cítili lépe apod.  průběhu konstelování vztahů se obvykle projeví nějaká patologie struktury systému (v našem případě vztahů na pracovišti). Hlavní přínos spočívá v tom, že se na problém lze podívat z různých úhlů o získat určitý náhled nebo objektivitu.

S takovým přístupem pak lze problém efektivně řešit.

Kdo je nejčastější obětí mobbingu či bossingu?

Převážnou část našich klientů tvoří ženy. Hodně se mluví o odlišnostech v psychice mužů a žen, v módě jsou knihy typu "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše", ale já to považuji spíš za takovou pohádku. Myslím, že v souvislosti s mobbingem je rozlišujícím faktorem potřeba komunikovat. Ženy potřebují komunikovat o některých věcech častěji než muži. Spíš se ozvou, pokud nesouhlasí, a to může být velký problém v souvislosti s bossingem. Vedoucí mají rádi svůj klid a nepotřebují, aby je někdo neustále zatěžoval dotazy nebo připomínkami či nesouhlasem, a snaží se vytlačit původce problémů mimo dosah.  Neradi si připouštějí kritiku (Erich Fromm mluví o takzvaném narcisistním charakteru - to je nejhorší možný šéf).

Jaké jsou příčiny mobbingu?

Základní příčiny jsou v nás, mají biologický původ a jsou to mechanismy, které máme společné se zvířaty, jak na to poukazuje etologie. Podstatnou měrou se ale na mobbingu podílí sociální vlivy, prostředí či výchova. Těžko lze změnit  biologickou podstatu, ale sociální faktory, to je to, co se snažíme ovlivnit. Samotné úsilí  problém mobbingu řešit je aktem humanismu a dává smysl našemu snažení.

Kdybych měl jmenovat přece jen konkrétnější příčiny, nebo spouštěče mobbingu, byly by to následující: nedostatečná kvalifikace pro vedení lidí, nízká schopnost vypořádat se s konfliktem, permanentní tlak na zvyšování výkonů a snižování nákladů, firemní kultura s nízkou úrovní etiky, nedostatky ve vnitropodnikových kulturách, strach před ztrátou zaměstnání, závist a "konkurenční vztahy", nedostatek tolerance, destruktivní zacházení s chybami či omyly a struktura osobnosti mobbovaného i mobbujícího.

Jaké jsou důsledky mobbingu pro "mobovaného"?

Kromě již zmiňované ztráty zaměstnání a značné duševní nepohody vyvstává také možnost poškození organismu stresem, takzvaná posttraumatická stresová zátěž (PTSD), která přináší řadu mentálních a psychosomatických symptomů.

Kdyby bylo možné opřít se o současné imunologické studie a měřit přítomnost patogenních, stresem vyvolaných látek v organismu na začátku mobbingu a ve "finále", byl by to výborný materiál pro soudy.

Jaké jsou další kroky pro prevenci mobbingu?

Velký problém je, že se o mobbingu málo ví a málo se o něm mluví. Naše občanské sdružení nabízí společnostem přednášky o tom, co je mobbing a jak s ním naložit, ale zájem je minimální. Častou odpovědí bývá: "to pro nás není, u nás se nic takového nevyskytuje". Je tedy zřejmé, že je důležité nejprve dostat do obecného povědomí informace o mobbingu.

Země směrem na "západ" od nás mají dobrou představu o důsledcích mobbingu, především o tom, jaké finanční ztráty utrpí společnosti, ve kterých se mobbing praktikuje. Existují firmy, kde mají antimobbingová ujednání.

Zaměstnanec, který nastupuje do nového zaměstnání, je seznámen s dohodou mezi odbory a managementem a měl by vědět, co dělat v případě mobbingu.

Antimobbingová ujednání a "bosswatch" (volně přeloženo "šéfovská hlídka") by měly být prvořadým úkolem odborů a teprve potom by mělo jít o peníze. U nás je tomu bohužel naopak a mobbing či bossing jsou pro mnohého odborářského funkcionáře zcela neznámými pojmy.

Budou v nejbližší době nějaká zajímavá setkání pro zájemce o téma mobbingu?

Jistě. Předsedovi odborového svazu obchodu jsem přislíbil prezentaci na téma "Le Big Boss, le big trouble" na 20.5. 2004, kdy se má konat slavnostní shromáždění cca 250 lidí (včetně odborářské elity) v hotelu Marriot v Praze. Půjde o oslavu 120. výročí sdružování (odborů?) v oblasti obchodu, a tak jsem zvolil poněkud netradiční a humornou formu prezentace problematiky na příkladech z říše zvířat. Ale na "zkoušce" před několika dny mne odboráři sami požádali, abych nezapomněl připomenout a vysvětlit účastníkům shromáždění, "co je vlastně mobbing".

Pokud jde o další setkání na téma "mobbing (bossing)" - managementy se mu vyhýbají! Osobně si myslím, že by "do toho  měly jít odbory", jak se to stalo asi před měsícem v jednom výzkumném ústavu, kde právě odboráři zorganizovali setkání všech zaměstnanců ústavu na téma "optimalizace vztahů". Jinak připravujeme již druhou tzv. "mobbingovou konstelaci" na měsíc červen 2004 a z té první (březnové) vznikne pravděpodobně docela zajímavý videoprogram.

Děkuji za rozhovor

Hugo Lindaur