Manažerka Centra orientálního tance a vedoucí projektu Miss Orient Ilona Reimannová se pro HR-server rozhovořila nejen o specifické personalistické práci s převážně ženským kolektivem.

Náš rozhovor jsme pro vaši vytíženost naplánovali raději až na dobu po skončení základního kola soutěže Miss Orient, kterou Centrum orientálního tance (COT) letos druhým rokem pořádá. Proběhlo hladce a podle vašich manažerských představ?

Ano, proběhlo všechno tak, jak mělo. Ale my jako organizátoři musíme být vždy o jedno kolo dopředu, takže teď už je pro nás nejdůležitější semifinále, které proběhne 27. května.

Hledíte vy osobně na orientální tanec pouze manažerskou optikou, nebo vám něco říká i orientální tanec samotný?

Já obecně k tanci vztah mám, ale když jsem nastupovala na pozici manažerky v COT, byl pro mě orientální tanec něco neznámého, byl pro mě novinkou. Rozhodující jsou však na této pozici manažerské schopnosti, uměleckou stránku mají na starosti jiní. Z tohoto hlediska je moje manažerská pozice stejná jako v kterékoli jiné společnosti. Jde o organizátorskou činnost, o práci s lidmi.

Práce s lidmi ve vašem případě znamená především práci s lektorkami, které vedou jednotlivé (nejen) orientálnětaneční kurzy, které pořádáte. Předpokládám, že u nich je naopak vztah k tanci tím nejdůležitějším. Kolik z nich se však prací pro COT uživí?

Minimum. Uživit se pouze tancem, to se dost dobře ani nedá. Většina našich lektorek má svoji profesi, které se věnuje, a činnost v COT je pro ně spíše formou odreagování a odpočinku než dalším pracovním úvazkem. Naše lektorky sice pracují, když učí, ale zároveň svým způsobem relaxují a baví se. Jinak by na jejich hodiny ani nikdo nechodil.

Není tedy ve vašem lektorském sboru nikdo, kdo by se živil výhradně prací pro COT?

Jsou takové lektorky, ale z celkového počtu padesáti lektorek je to zhruba pět až sedm procent, takže opravdu minimum. Ale takhle je to ve většině tanečních škol.

Své lektorky si sami vychováváte ve svých kurzech. Je toto nejobvyklejší cesta k tomu stát se lektorkou v COT?

Myslím si, že ano. Je to určitě cesta nejefektivnější. Když máme účastnici kurzu, která má zájem o tanec, jde jí to, je schopná, tak s ní pracujeme tím způsobem, aby nakonec mohla sama převzít vedení kurzu a stát se lektorkou.

Jak rozeznáváte, která účastnice kurzu v sobě skrývá potenciál lektorky?

To je složité. Nejprve musí ona účastnice sama projevit zájem o to, že by se lektorkou chtěla stát. Potom se musí představit nám, tedy vedení. My posoudíme, jestli má pro činnost lektorky potřebné předpoklady, jestli je schopná sama vystupovat, reprezentovat firmu. A především musí předvést své taneční umění, které posuzují naši hlavní lektoři. Ovšem v umělecké branži se velmi těžko vybírá na základě nějakých přesně daných pravidel. Pro výběr lektorů taková pravidla neexistují. Ale naši přední lektoři mají taneční vzdělání a poznají, kdo má a kdo nemá nadání, což rozhoduje.

Přihlížíte při tomto výběrovém procesu také k osobnostním rysům a vlastnostem potenciální lektorky?

Určitě. Máte špičkové tanečnice, které ale nejsou schopné postavit se před žákyně a vést hodinu. Taková tanečnice nekomunikuje, neumí předávat informace, nedokáže pracovat se skupinou lidí, kteří by měli její zkušenosti přebírat. Dobře se to dá poznat při vystoupení. Tanečnice, která umí komunikovat s diváky, bývá obvykle také dobrou lektorkou.

Existují i jiné cesty, jak se stát lektorkou COT?

Samozřejmě. Stává se, že se zájemkyně, která se o činnosti COT dozvěděla jinou cestou než docházením do našich kurzů, sama přihlásí, pošle životopis, motivační dopis, předvede své umění jednomu z našich tří hlavních lektorů a pokud prokáže odpovídající kvality, nic nebrání tomu, aby se stala členkou našeho lektorského sboru touto cestou. A nemusí jít přímo o špičkové tanečníky či tanečnice, hlavní je, aby měli potenciál, který se dá rozvíjet.

Vaše lektorky mají ve smlouvách zakotveno, že po dobu dvou let   po jejich vypršení nesmějí přejít ke konkurenci nebo zahájit vlastní podnikatelskou činnost v dané oblasti. Je to preventivní opatření, nebo vychází z nějaké špatné zkušenosti?

Smlouvy jsou individuální, takže tomu tak nemusí být v každém případě. Ale samozřejmě jako asi každá firma chceme mít tuto problematiku nějak ohlídanou. Chráníme si své know-how a snažíme se, abychom si své lektorky vychovávali pro sebe. Nechceme, aby se u nás všechno perfektně naučily a potom odcházely pryč.

Motivujete je k tomu, aby zůstávaly, také pozitivně? Jaké mají vaše lektorky zaměstnanecké výhody? Troufám si odhadnout, že jednou z nich bude další taneční vzdělávání zdarma…

Ano, je to tak. Ale těch výhod je celá řada. Naše lektorky mají vstup na taneční akce pořádané COT buď zcela zdarma, nebo zvýhodněný, výhodně si mohou kupovat taneční kostýmy, pokud pociťují potřebu zlepšit nějakou složku svého tanečního projevu, mají zdarma k dispozici prostory COT, prestižní záležitostí je možnost účinkovat na různých vystoupeních či firemních akcích. Také si mohou bezplatně půjčovat různé výukové materiály, které jinak nejsou běžně k dostání. Možností je řada.

V seznamu vašich lektorek figuruje také jméno Michala Macha, tedy lektora-muže. Znamená to, že se i muži mohou hlásit do vašich kurzů?

Samozřejmě, že mohou. Spíše než kurzy orientálního tance jsou pro ně určeny jiné druhy kurzů, kde se učí hip-hop, salsa atd., tedy párové tance. Ale mohou se hlásit i do kurzů orientálního tance, což se však nestává. Ale pokud by se našel muž, který v sobě překoná psychologickou bariéru, jíž může ryze ženské prostředí být, může se zapsat do jakéhokoli našeho kurzu.

Pociťujete potřebu nějakou formou posilovat vztahy uvnitř vašeho lektorského kolektivu? Pořádáte nějaké společné akce, které by se daly nazvat „teambuildingovými“?

Jistě, to je jedna ze stěžejních věcí, kterou se neustále zabýváme. Tím, že nepracujeme se zaměstnanci, kteří by tu byli od rána do odpoledne, je pro nás složité je v jejich volném čase dostat na jedno místo, což je ale nutné. Ty týmy se musejí potkávat navzájem i s námi jako členy vedení. My ta setkání tedy musíme organizovat tak, aby to bylo pro všechny časově zvládnutelné. Takže například před Vánoci spojujeme pracovní poradu s večírkem. Ale nejzásadnější jsou tzv. lektorské semináře. V jejich rámci se lektoři sejdou, odjedou někam na víkend a hlavní lektoři jim tam předávají své nově nabyté zkušenosti, učí je nové taneční prvky a další věci.

Nezaměstnáváte ovšem pouze lektory. Jak byste charakterizovala zaměstnaneckou strukturu COT?

COT je vlastně oddělením firmy Allstar, která se zabývá výpočetní technikou a informačními technologiemi. To je pro nás výhodné z toho důvodu, že máme zajištěnou vynikající prezentaci na internetu a využíváme společné zázemí. I proto si můžeme dovolit mít nepříliš početné manažerské vedení společnosti – na manažerských pozicích pracují výhradně pro COT čtyři lidé. Důležitou součástí našeho pracovního kolektivu jsou však kromě lektorek také recepční, kteří zajišťují chod jednotlivých škol, pracovišť, tanečních sálů, prodejen a zpřístupňují zákazníkům i lektorkám celé to zázemí.

Pracovní pozici recepční či recepčního nabízíte i na vašich internetových stránkách, kde také uvádíte, že pro případného zájemce by tato práce měla být posláním. To zní u pozice recepčního přece jen poněkud nadneseně. Co si pod tím představit?

Já si myslím, že to nadnesené není. My totiž potřebujeme, aby recepční v sobě skrýval hostitele. A lidé s takovou vlastností se hledají špatně. Měl by to být hostitel, který by však měl být zároveň schopen řídit provoz celého daného centra. A pokud toto někdo bere pouze jako práci, tak neuspěje. Jde totiž především o práci s klientkami, při níž záleží i na detailech. Recepčního nemůže dělat někdo, kdo se tváří tak, jak se zrovna vyspal, nesnaží se vycházet vstříc. Recepční se musí snažit zlepšovat atmosféru centra. Dám příklad – přijde si zatančit paní, která jde pochopitelně z práce, je naštvaná, rozčílená. A my chceme, aby se v momentě, kdy otevře dveře našeho centra, ocitla na dovolené. Musí cítit, že se u nás má dobře, že je o ní postaráno, že jí bude jakýkoli dotaz mile zodpovězen. Právě od toho je tam recepční, a právě proto ho nemůže dělat někdo, kdo by tu práci bral jen jako zaměstnání.

I když se COT neustále rozrůstá co do počtu zaměstnanců i počtem působišť po celé republice, stále budíte dojem rodinné firmy. Nebo je to jen zdání?

Myslím, že to není jen zdání, ale že to tak opravdu je. Snažíme se o to.

Jaký na to máte recept?

Naším cílem je, aby se lektoři, recepční a tím i návštěvníci kurzů cítili velmi dobře, atmosféra je pro nás důležitá. Od toho se všechno odvíjí. Pracujeme týmově a ty týmy se navzájem prolínají, čímž zajišťujeme, že všichni budou mít informace, díky nimž budou postupovat stejným směrem. V COT to nefunguje tak, že by někdo shora něco striktně nařídil a ostatní se podle toho museli zařídit. Má to samozřejmě i svá úskalí, ale zatím převažují výhody. Pochopitelně vznikají i problémy, ty se ale okamžitě řeší. Navíc v COT nepanuje žádná velká rivalita mezi zaměstnanci, protože z hlediska hierarchie společnosti není v podstatě kam postupovat, lze se pouze přesouvat z jednoho týmu do druhého.

Dokážete říci, kam se COT jako firma bude v budoucnosti ubírat?

COT se snaží vybudovat si pozici solidní firmy, která je zajímavá pro své zákazníky i zaměstnance. To znamená, že prohlubujeme vztahy uvnitř společnosti, což je nyní naše priorita. Chceme vytvořit stabilní kádr lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat, protože i manažerovi se samozřejmě lépe pracuje se lidmi, které zná delší dobu a něco o nich ví. Takže momentálně nabíráme zkušenosti ze zahraničí, zlepšujeme prostředí, do kterého naši zaměstnanci i zákazníci přicházejí, a především se snažíme zlepšovat kvalitu lektorů. A jelikož pravidla, jak už zaznělo, neexistují, naším nejbližším úkolem je sestavit jakýsi „Certifikát tanečního lektora“, abychom byli schopni tuto pozici popsat a mít srovnání.

Může v souvislosti s vytvořením tohoto certifikátu přijít také propouštění těch, kteří jeho kritériím nebudou vyhovovat?

Myslím si, že k něčemu takovému nedojde, takhle my se na to ani nedíváme. U nás je fluktuace pracovníků minimální, a protože neustále zřizujeme nová taneční centra, panuje u nás spíše opačný trend, lektorský kolektiv doplňujeme.

Ilona Reimannová – v současné době studuje Vysokou školu J.A.Komenského, obor Vzdělávání dospělých. V letech  1996-2000  řídila vzdělávací agenturu Palamar Int. s.r.o. zaměřenou na vzdělávání pracovníků obchodních oddělení, prodejních manažerů a telemarketing. Od roku 2001 pracuje jako samostatný poradce v oblasti vzdělávání dospělých, od r.2005 spolupracuje s firmou Allstar Group s.r.o. jako manažerka projektu celorepublikové soutěže MISS ORIENT.